Poslanec Jyrka se
opravdu nezdá být člověkem hýřícím nápady, spíše nám čím dál více upadává do
nefunkčního stereotypu a zacykluje se nám ve své čím dál nudnější nenápaditosti.
Znovu oprášil svůj již vousatý nápad o tom, že za jistých podmínek nebude
útočit na Topolánkovu vládu během českého předsednictví v EU v první polovině
roku 2009. Typicky Paroubkovsky se tak stává v momentě, kdy v médiích
pomalu probleskují detaily socánkovské kampaně k podzimním krajským a
senátním volbám, které slibují opět jen negativizmus a podrazáckou konfrontaci
bez nabízení skutečných řešení. Takže vše při starém, budeme se opakovat.
Ponechme stranou, že ten náš věčně druhý morální vítěz a truhlik v jedné osobě opět potvrdil, že opravdu mnoho nevěří tomu, že by snad mohl na podzim v krajských a senátních volbách dosáhnout nějakého slušného výsledku (i když tedy VŠE bude lepší, než to, co se socánkům přihodilo v roce 2004) a že tedy celkem skálopevně věří tomu, že stávající vládní koalice bude u vesla ještě nějaký ten pátek. Reformy-nereformy, radar-neradar, Čunek-Nečunek, malá prohra socdem na podzim - velká prohra socdem na podzim... Konečně vzal trochu toho rozumu do hrsti, zbytek ale nechal tradičně někde schovaný – nabízet totiž Topolánkovi, který si zakládá na dobrých vztazích s Konfederací politických vězňů, který vyznamenal členy skupiny bratrů Mašínů a chová v úctě Rašína a Kramáře, nějaké usmolené pakty s našimi nereformovanými komunisty, to věru není moudré. Zvlášť když je to nabízeno někým, komu se nedá věřit ani nazdar a neví večer, co plácnul ráno.
V jednom ale musím soudruhu poslanci přiznat jistou racionalitu a logiku – a že je to u něj při tom jeho ad hoc improvizování se zoufalými krátkodechými výsledky-nevýsledky velký div! Topolánkova vláda totiž s tím, jak trvá, přesvědčuje opozici, že zůstane až do příštích řádných parlametních voleb. V podstatě se jí dost dobře daří prosazovat vlastní agendu nejen doma, ale i v zahraničí a při tom se zároveň ukazuje, že voliči je za to v jakýchkoli následujících volbách potrestají jen málo nebo asi vůbec (pokud se nechceme pouštět do fantazií o statistických chybách). Ekonomice se daří skvěle a vláda tak má dostatek prostředků na to, aby prosazovala v mezích koaličních slepenců a parlamentních minimajorit poměrně razantní reformy, které ovšem drtivá většina obyvatelstva snáší v naprostém poklidu.
Snad ani Rath nevěří tomu, že poplatky u lékaře ve výši půl krabičky cigaret, jednoho piva nebo dvou jogurtů vyvolají hladové bouře a odborářským bosům úzce napojeným na sociální demokracii prosazujícím heslo „čím hůře, tím lépe pro mě“ se o revolučním napětí také může jenom a jenom zdát. A chudák Paroubek tak končí jako zcela rozložená slovenská opozice, kterou Fico zdatně válcuje – jak to vrcholně v posledních dnech ukázal v případě tiskového zákona a Lisabonské smlouvy. Topolánkovi se s jinými tématy a v jiné konstelaci, ovšem se stejnými výsledky, daří to samé co Ficovi na Slovensku. I tam se opozice hádá mezi sebou navzájem, společného postupu není proto mocna a příznivý ekonomický vývoj ji také nenahrává mnoho do karet. Úplný opak toho, co můžeme sledovat v Maďarsku , kde se opozičnímu populizmu Orbánova Fideszu daří prozatím přes zručnost a vychytralost socialistického premiéra Gyurcsánye dosti skvěle.
Když už se nám ten Jyrka naučí, že nelze zároveň žmoulat v ruce rádiovku s výrazem zmoklé slepice a hrozit při tom pěstičkou a rozhazovat rukama jak Mussolini? Jyrka vletěl do vrcholné české politiky s velkým hlomozem a teď mu hrozí, že z ní zmizí a nikdo neřekne ani popel. Jó Standa, to je jinej kanec, ten v tom umí chodit – a udělal to přesně opačně než Jirka . Pomaloučku, polehoučku k nám, pak s kraválem od nás... a dnes?? Dneska už se tomu jenom směju!!
Moje blogy se s mým svolením objevují i na eportal.cz.
