Předminulou
neděli maďarští voliči velice těsným způsobem zrušili poplatky ve
zdravotnictví, které již přes rok dobře fungovaly a také školné na vysokých
školách, které mělo být zavedeno až od podzimu. Pro zrušení poplatků v případě
všech třech otázek hlasovalo přes 80% lidí, ale jen desetiny procenta ve
voličské účasti mohly znamenat, že referendum by bylo neplatné. Maďarský zákon
pro platnost referenda totiž požaduje účast nejméně 50% oprávněných voličů.
Stačilo málo a mohl se radovat socialistický premiér Gyurcsány a jeho koaliční
liberální partner místo vůdce údajně pravicového Fideszu Viktora Orbána. V maďarské
politice je ale všechno tak trochu naopak, resp. v ní chybí autentická
pravice.
Již v jednom z mých předchozích blogů jsem se snažil upozornit na to, že Fidesz veterána maďarské politiky Viktora Orbána lze označit za pravicový tak leda z hlediska nezdravě nacionalisticky zaměřené linie strany, ale ani náhodou z pohledu ekonomických názorů. Fidesz je totiž v oblasti ekonomické politiky zcela levicová strana – a to, kdo co prosazoval v posledním referendu, je jen potvrzením tohoto faktu a dlouhodobého trendu. Fidesz jede jednoznačně na vlně levicového populizmu. Samozřejmě ani socialisté nejsou žádní svatoušci a mají leccos na svědomí (píši jako klasický volič ODS). Rozhodně ale ne tolik, kolik jim přisuzuje jednoznačně pro-Fideszovská Hír TV (soukromá obdoba naší ČT24, doporučuji ji specialistům zaměřeným na média jako příklad zcela neobjektivního média – opravdu je to případ sám pro sebe!).
Vedle Orbánova Fideszu, vládních socialistů vedených premiérem Gyurcsányem a liberálů pod vedením bývalého ministra hospodářství Koky je sice v parlamentu ještě konzervativní MDF pod vedením Ibolyi Dávidové, ale tato strana prakticky nehraje roli. Ač je stranou parlamentní, prakticky ji v celostátních médiích nezaznamenáte, z pohledu běžného voliče je tato strana neviditelná, prostě neumí nastolovat témata. Možná je to hlavně tím, že se stejně jako vládní liberálové dostali jen tak tak nad pětiprocentní hranici, která v Maďarsku stejně jako u nás umožnuje vstup do parlamentu.
Bohužel – podtrženo sečteno, autentická pravicová politika v Maďarsku de facto neexistuje, pokud tedy za ni nezaměňujeme šovinizmus Fideszu či křesťansky zaměřený fanatizmus KDNP, kdysi v 90.letech mocné strany , dnes jen přívěsku Fideszu (něco obdobného vztahu ODS a KDS před sloučením). Liberální politiku snad pravého středu můžeme sledovat v činech vládní koalice, vše ostatní, co je v maďarské politice na celonárodní úrovni relevantní, je od tohoto vládního směru jednoznačně nalevo. A tak Gyurscány zavedl nyní zrušené poplatky ve zdravotnictví a školství, liberalizoval trh s energiemi, odboural naprosto nesmyslné dotace zavedené kdysi za Kádára, provádí velice úspěšně tvrdou rozpočtovou restrikci za účelem rychlého snížení státního dluhu, atd., atp. Fico to měl na Slovensku podstatně lehčí - prostě jen nesáhl na nic podstatného z toho, co udělaly Dzurindovy vlády a je to. Těžká pohoda.
Fidesz dělá pravý opak a snaží se neustále přenášet politiku z parlamentu na ulici (což už teď vypadá jinak než v roce 2006 - policie je skvěle vybavená, vycvičená a dokonce se chová ke spořádaným občanům i pod tlakem pouličních bitek pořádaných ke každému státnímu svátku velice slušně). Poslední referendum, které vyvolal, je jen dalším pokračováním vývoje započatého parlamentními volbami v roce 2006, který přinesl jako vedlejší efekt i výrazné znovuoživení maďarského fašizmu . Je ovšem také s podivem, že maďarský Ústavní soud (resp. Volební soud) vůbec dovolil hlasovat o takové otázce jako je v tomto případě de facto daňová politika legitimně zvolené vlády s naprosto legitimním mandátem. To je přímo ideálně typicky otázka, které by se referendum nikdy nemělo týkat. Referendum by mělo být používáno jako instrument jen zcela výjimečně a jen v naprosto zásadních otázkách jako je přijetí jiné měny, vstup do EU atp.
Dle mého názoru by měl politické systém každé země obsahovat překážky tomu, aby byly instituty přímé demokracie zneužívány pro nelegitimní boj opozice proti vládě s legitimním mandátem. Ony se v tomto kontextu často vedou chytré řeči o tom, že lidé s názorem jako já jsou elitáři, kteří mají za to, že lidé mají přijít jednou za 4 roky volit a pak držet ústa. Když pominu to, že voličská účast parlamentními volbami začínaje přes senátní volby a konče evropskými volbami mnoho nenapovídá o tom, že by se většina voličů mohla strhat snahou projevit vlastní názor, myslím si i nadále, že instrumenty přímé demokracie vedou jen k převaze pouličního populizmu, narušování správného chodu demokracií a obecně k nežádoucí destabilizaci celého politického systému. Referendy by se mělo velmi šetřit, mělo by se s nimi zacházet opatrně! Ne každá země má totiž tak dobře vyvinutou a dobře fungující TRADICI v používání přímé demokracie jako je Švýcarsko. K politickému systému nelze přismrkat kdeco. Ne všude všechno funguje.
Na maďarské reformy dnes již z retro pohledu se se mnou můžete podívat v blogu nazvaném Maďarská lekce z krizového vývoje . Maďarskou a českou politiku jsem se snažil porovnat i v blogu Maďarské provokace, hlasování nohama a česká státnost.
