- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Karl Barthgoogle
Ozzy pro mě není žádná novinka, jak jsem již výše naznačil. Od roku 1995, kdy koncertoval v ČR poprvé, jsem ho sestudoval dosti podrobně a nějak celkem rychle se z něj vyvinula moje hudební krevní skupina. Ozzy sice už dávno dobře nezpívá a nejhorší skluzy do falše mu i na posledním koncertě pomáhal vykrýt hlasem i klapkami vynikající klávesák, ovšem Ozzy má vždy skvělou kapelu s opravdu famózním zvukem a když se k tomu přidá Ozzyho nadšení a strhující osobnost srandisty, dá se překousnout i šedesátníkův zpěv.
Ozzy je vůbec zvláštní osobnost, kterou nejde vtěsnat do fetu, chlastu a decibelů metalu či rocku. Ozzy je klasik a znalec si na jeho posledním albu Scream vychutná hudební odkazy tu na éru Black Sabbath, tu na 80.léta s Randy Rhodesem, na navazující éru se Zakkem Wyldem i úplně nový a opravdu výrazně mladistvý zvuk posledního alba, které dal Ozzy takřka výhradně dohromady (také pokud jde o nahrávání ve studiu) se svým producentem Kevinem Churkem.
V souvislosti s Ozzym mě dost často napadá mým kamarádem oblíbený německý termín Sitz im Leben, který odkazuje na něco v tom smyslu, že vše musíme hodnotit pokud možno v co nejširším kontextu, nikoli izolovaně, vytrženě jakoby v nějakém sterilním laboratorním prostředí. Ono totiž povětšinou záleží nejen na tom, CO a JAK se dělá, ale hlavně KDO to dělá. Tak se dá vysvětlit třeba to, že na Ozzyho, který dnes už naživo zpívá opravdu bídně (i když pořád líp než já :))) ), chodí tatíci s děckama těsně v raně pubertálním věku a obě generace mají během koncertu vymaštíno. Ozzy si může dovolit být na pódiu s o dvě generace mladšími hudebníky a v klidu si provozovat svoje divadlo, aniž by byl trapný, protože v něm něco je, protože JE Umělec, ne opička reprodukující marketing někoho jiného. Tak Ozzyho uzná vyznavač metalu v kůži a zároveň jeho písničku do svého repertoáru převezme třeba taková Maruška Rottrová.
No a tohle všechno jsem měl zasazeno do onoho kontextu protestantské fary. Znovu ten silný pocit důležitosti náhledu všeho dle hesla Sitz im Leben. Říct o někom, že je protestantský farář, to nemá žádnou hodnotu, nic to nevypovídá. Musíte říct něco víc, aby to mělo barvu – že je to farář, který se nechal pokřtít až během studia na vysoké škole, navíc pochází z typicky česky ateistické rodiny. Že je to táta dvou dětí v předškolním věku, na jejichž chování hned vidíte, jak jsou ty děti nejen chytré a veselé, ale také zdravě sebevědomé, nebojácné a vůbec takové, jak české děti zpravidla moc nejsou. Že s ním můžete vypít nějaké to dobré víno a pivo a zároveň porovnávat co máte v knihovně od Oikoymenh vy a co on. Že je to člověk, který je v mnohém úplně jiný než vy, přísných protestantských zásad, ze kterých ani na milimetr nesleví, ale nikdy se nad vás nepovýší, nikdy vás neponíží.
A to všechno dá dohromady to, že když ten mladý farář v neděli káže ve svém kostele, všechno se mu dá věřit. Je to farář, který má respekt, autoritu a důvěru svého sboru. Farář, který bude konat dle pevných morálních zásad, ať má v kostele naboucháno až po strop, nebo tam má dvě babky v kulichu. A tak když se postaví před lidi, tak něco prostě platí. Platí něco i pro ty, kdo v jeho sboru nejsou.
Dvě diametrálně odlišné osobnosti, obě ale o Sitz im Leben.
A abychom neskončili tak vážně, tak jeden intelektuální vtip. Po Ozzyho koncertu, brzo v neděli ráno, jsme s mým výše zmíněným kamarádem (veleúspěšný zdejší blogger RJH) snídali chutné koláčky. Druhý kamarád, onen také výše zmíněný farář, tam už pobíhal, strojil se do svátečního, s vážným obličejem přemítal, co přesně dnes řekne stařečkům v místním domově důchodců a co pak sboru v kostele....no a když už se ten náš farář tak nějak připravil, zklidnil a měl se k odchodu za svými nedělními povinnostmi, tak se ho RJH zeptal: “Kam jdeš?”.
No a kdo se nesměje, tomu pustím písničky, snad vás pak ty roupy přejdou...
Naživo:
A namrtvo:
Další články autora |