Koncem června jsem si udělal radost a zašel jsem se v Praze podívat popáté na Ozzyho. Od roku 1995, kdy jsem ho viděl živě poprvé, je to už celkem řádka let, a tak už je docela s čím srovnávat. Něco se nezměnilo - Ozzy pořád srandovně pobíhá po pódiu, pořád leje po lidech kýblama vodu a na kytaru pořád hraje Zakk Wylde. Pravda, Zakk už není vychrtlý mladík s buřinkou, jak ho známe z videoklipů někdy z 90.let, ale pořád je to on.
Předkapelou posledního pražského koncertu byl kromě Zakkových Black Label Society i Korn, kteří pro mě byli právě ve srovnáním s Ozzym připomenutím toho, jak to vypadá, když hraje legenda. Korn jsem viděl poprvé někdy před dvěma lety na maďarském Szigetu. Docela šrumec výpal, ale pňáč jsem to tehdá neměl nějak moc sestudovaný z CDéček, tak mě to nějak nechytlo. Později jsem mezery ve studiu napravil a o to víc jsem se na ně pak těšil jako na Ozzyho předkapelu. Ale zklamal jsem se.
Korn byla jen strojově odosobněná show, jejiž zpěvák prakticky vůbec nekomunikuje s kapelou, natož pak s obecenstvem. Korn prostě působil málem jako najatá kapela, která pro peníze odehraje svoje a pak ahoj. Možná že trochu křivdím a že můj dojem mohl způsobit zřejmě ne nejlepší Davisův zdravotní stav - jak jinak si vysvětlit, že každou chvíli v přestávce mezi písničkami dlouze inhalovat kyslík? To už je na tom líp Ozzy, ten to zvládne v přestávce, kdy Zakk hraje zhruba v půli koncertu dlouhatánské sólo :))
Ozzy, to je něco úplně jinýho... nazvzdory viditelné únavě hlasu, který občas přeskakoval, totální radost z toho, že si může užít show. Připomnělo mi to dvě vystoupení Iggyho Popa na Szigetu - tu hudbu moc nemusím, ale když člověk vidí to nadšení a neutuchájící elán, který se přenáší na vše kolem, prostě chca nechca, člověk je stržen a užije si to ;) A tohle je u Ozzyho pravidlo - někdy má víc energie, někdy méně a musí to za něj táhnout jeho vždy perfektní band, ale vždycky je to od začátku do konce show nabitá energií. Asi proto na něj lidi chodí, i když na CD Ozzy zpívá podstatně líp ;)
Ozzy je Prince of Darkness, osoba příjemně prdlá, opravdovej metalovej tatrman. Nepochybně žádný rozevlátý intelektuál, zato se dá spolehnout na to, že hraje rád a už dávno ne pro peníze. Hodnota sama o sobě - rozhodně to nelze brát jako samozřejmost. Už tak trochu nostalgicky vzpomínám na to, jak mě v památném roce 1995 zaujal v televizi Perry Mason. Dneska si užívám Black Rain a Ozzymu věřím, že z pódia by chtěl být odejit nohama napřed ;) Šťastlivec - kolik z nás bude moct jako on v jeho věku říct, že přes všechnu tu hromadu kravin to bylo všechno tak nějak dobře....??
