V Maďarsku
vládne koalice socialistů a liberálů v čele s premiérem Gyurcsányem.
Přesto se zde platí za návštěvu lékaře, za pobyt v nemocnici, zrušily se
všeobecné dotace všem občanům na plyn, liberalizuje se trh s energiemi,
zavádí se školné na univerzitách atd. Kdo by to byl od socialistického premiéra
čekal, že? Důvodem je samozřejmě stav státní pokladny, která se nedávno dostala
do takového deficitu, že ostrý obrat prostě musel přijít, aby se nezhroutily
státní finance.
Před pár dny premiér Topolánek varoval, že pokud nepřijmeme alespoň nějaké reformy, zhruba za dva roky se dostaneme do situace, ve které ještě nedávno bylo Maďarsko (mimochodem – mělo to ohlas třeba i v komerčních rádiích, které se opravdu zahraniční politikou mnoho nezabývají). Topolánek také varoval Paroubka, že pokud se něco nestane teď, budeme za nějaký čas donuceni udělat daleko tvrdší reformy s daleko intenzívnějším dopadem na sociálně slabé. Maďarsko je toho důkazem. Pochopitelně, struktura maďarské ekonomiky je jiná, ale to na podstatě věci mnoho nemění. Ta hrozba tu reálně je.
V Maďarsku se dělaly pořádné ekonomické reformy před těmi gyurcsányovskými naposled někdy v polovině devadesátých let (viz slavný tzv. bokrosův balík z roku 1995), kdy byl ministrem financí osvícený a odvážný Lajos Bokros. Od té doby se to v ekonomice jen tak čas od času „šolichalo“, ale nedělo se nic, co by stálo s odstupem za řeč. Po čase se začaly projevovat stále silněji nedostatky maďarské polosocialistické ekonomiky, jejíž velká část je šedá – šidit na daních je maďarský národní sport, který se začal rozvíjet již za časů kádárovského gulášového socializmu a dodnes rozhodně nezakrněl. Češi jsou v tomhle úplní břídilové.
Zatímco u nás může za nezdravé kompromisnictví v ekonomickém rozhodování vlády špatně nastavený volební systém, v Maďarsku je to spíše chyba politiků samých. U nás totiž poměrný volební systém se železnou pravidelností vytváří velmi slabé vlády, které se pak zaplétají do žabomyších válek a vytvářejí jalové kompromisy, které v lepším případě zemi alespoň neškodí. V Maďarsku mají unikátní kombinaci poměrného a většinového volebního systému, jehož taje v textu rozsahu blogu opravdu nelze popsat (odkazuji na vynikající knihu z roku 2006 - Strmiska, Hloušek, Kopeček, Chytilek: Politické strany moderní Evropy). Nicméně hlavní je, že tento systém rozhodně nevytváří situace, kdy osudy vlády a veledůležitých zákonů odvisí od rozmarů několika málo poslanců. Vlády jsou v Maďarsku z tohoto pohledu stabilní. Odpovědnost je jasná a za stav země odpovídají politici daleko významnějším způsobem než systém, ve kterém se pohybují – narozdíl právě od ČR.
Maďarský problém spočívá či lépe řečeno do nedávné doby, kdy premiér Gyurcsány začal dělat skutečné reformy, spočíval v tom, že levá a pravá část maďarského politického spektra spolu soupeřila v tom, kdo bude na ekonomickém poli populističtější. Jeden nabídnul před volbami zvýšení důchodů, druhý řekl, že jich bude vyplácet do roka čtrnáct – „debata“ probíhala tímto obludným způsobem.
Situace tedy nebyla tak průzračně jednoduchá, jak to líčila před několika měsíci česká média – tedy že premiér Gyurcsány lhal ve dne i v noci a socialisté to přivedli „zu grunt“. Socialisticko-liberální koalice, která je u moci od roku 2002 (Gyurcsány jen od září 2004), má na stavu země stejný podíl jako Orbánův Fidesz (vládl 1998-2002), který je konzervativní jen svým vypjatým pojetím maďarského nacionalizmu, nikoli ovšem ekonomickými názory.
Pan Paroubek by se měl daleko více kamarádit s Ferencem Gyurscányem než s Robertem Ficem. Zatímco Fico jen sedí a využívá toho, co za něj odpracoval a nakonec smutně odskákal Dzurinda, Gyurscány skutečně „blairovsky“ ekonomicky jedná a to mnohdy masám a průzkumům veřejného mínění navzdory. Kdyby byl v Maďarsku premiérem Paroubek, asi by v této chvíli lid raboval pekárny. Možná ale pana Paroubka dráždí, že mu Gyurcsánye s jeho odvahou skutečně jednat předhazuje premiér Topolánek. Kdo ví. Možná Babiš ví.
Pozn.: některým aspektům maďarské politiky jsem se věnoval v prvních třech textech na tomto blogu.
Moje články se s mým svolením objevují i na Neviditelném psu, Angle.cz a na eportal.cz.
