- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Před pár dny premiér Topolánek varoval, že pokud nepřijmeme alespoň nějaké reformy, zhruba za dva roky se dostaneme do situace, ve které ještě nedávno bylo Maďarsko (mimochodem – mělo to ohlas třeba i v komerčních rádiích, které se opravdu zahraniční politikou mnoho nezabývají). Topolánek také varoval Paroubka, že pokud se něco nestane teď, budeme za nějaký čas donuceni udělat daleko tvrdší reformy s daleko intenzívnějším dopadem na sociálně slabé. Maďarsko je toho důkazem. Pochopitelně, struktura maďarské ekonomiky je jiná, ale to na podstatě věci mnoho nemění. Ta hrozba tu reálně je.
V Maďarsku se dělaly pořádné ekonomické reformy před těmi gyurcsányovskými naposled někdy v polovině devadesátých let (viz slavný tzv. bokrosův balík z roku 1995), kdy byl ministrem financí osvícený a odvážný Lajos Bokros. Od té doby se to v ekonomice jen tak čas od času „šolichalo“, ale nedělo se nic, co by stálo s odstupem za řeč. Po čase se začaly projevovat stále silněji nedostatky maďarské polosocialistické ekonomiky, jejíž velká část je šedá – šidit na daních je maďarský národní sport, který se začal rozvíjet již za časů kádárovského gulášového socializmu a dodnes rozhodně nezakrněl. Češi jsou v tomhle úplní břídilové.
Zatímco u nás může za nezdravé kompromisnictví v ekonomickém rozhodování vlády špatně nastavený volební systém, v Maďarsku je to spíše chyba politiků samých. U nás totiž poměrný volební systém se železnou pravidelností vytváří velmi slabé vlády, které se pak zaplétají do žabomyších válek a vytvářejí jalové kompromisy, které v lepším případě zemi alespoň neškodí. V Maďarsku mají unikátní kombinaci poměrného a většinového volebního systému, jehož taje v textu rozsahu blogu opravdu nelze popsat (odkazuji na vynikající knihu z roku 2006 - Strmiska, Hloušek, Kopeček, Chytilek: Politické strany moderní Evropy). Nicméně hlavní je, že tento systém rozhodně nevytváří situace, kdy osudy vlády a veledůležitých zákonů odvisí od rozmarů několika málo poslanců. Vlády jsou v Maďarsku z tohoto pohledu stabilní. Odpovědnost je jasná a za stav země odpovídají politici daleko významnějším způsobem než systém, ve kterém se pohybují – narozdíl právě od ČR.
Maďarský problém spočívá či lépe řečeno do nedávné doby, kdy premiér Gyurcsány začal dělat skutečné reformy, spočíval v tom, že levá a pravá část maďarského politického spektra spolu soupeřila v tom, kdo bude na ekonomickém poli populističtější. Jeden nabídnul před volbami zvýšení důchodů, druhý řekl, že jich bude vyplácet do roka čtrnáct – „debata“ probíhala tímto obludným způsobem.
Situace tedy nebyla tak průzračně jednoduchá, jak to líčila před několika měsíci česká média – tedy že premiér Gyurcsány lhal ve dne i v noci a socialisté to přivedli „zu grunt“. Socialisticko-liberální koalice, která je u moci od roku 2002 (Gyurcsány jen od září 2004), má na stavu země stejný podíl jako Orbánův Fidesz (vládl 1998-2002), který je konzervativní jen svým vypjatým pojetím maďarského nacionalizmu, nikoli ovšem ekonomickými názory.
Pan Paroubek by se měl daleko více kamarádit s Ferencem Gyurscányem než s Robertem Ficem. Zatímco Fico jen sedí a využívá toho, co za něj odpracoval a nakonec smutně odskákal Dzurinda, Gyurscány skutečně „blairovsky“ ekonomicky jedná a to mnohdy masám a průzkumům veřejného mínění navzdory. Kdyby byl v Maďarsku premiérem Paroubek, asi by v této chvíli lid raboval pekárny. Možná ale pana Paroubka dráždí, že mu Gyurcsánye s jeho odvahou skutečně jednat předhazuje premiér Topolánek. Kdo ví. Možná Babiš ví.
Pozn.: některým aspektům maďarské politiky jsem se věnoval v prvních třech textech na tomto blogu.
Moje články se s mým svolením objevují i na Neviditelném psu, Angle.cz a na eportal.cz.
Další články autora |