Minulou sobotu
vznikly na oficiálním shromážděním v areálu budapešťského hradu nedaleko
sídla prezidenta republiky Maďarské gardy. Vytvořilo je krajně pravicové hnutí
Jobbik. Přísahalo prvních 56 členů (odkaz k roku maďarského povstání proti
sovětské moci v roce 1956) v slušivých uniformičkách z černého sukna doplněného
bílou košilí a nezbytnými znaky v podobě červenobílých pruhů, což je
původně symbol dynastie Arpádovců, dnes však symbol krajních nacionalistů.
Černobílé uniformy však nebyly ty jediné, které se na shromáždění objevily. Byly tam i khaki uniformy, na kterých se skvěly znaky velmi nápadně podobné těm, které používali maďarští fašisté Ference Szálasiho během druhé světové války i před ní. Maďarští fašisté, tzv. Šípové kříže, v mezidobí po okupaci země nacistickým Německem a osvobozením, vytvořily v roce 1944 několik měsíců trvající hrůzovládu. Pro maďarské Židy to byla doba strašlivého utrpení (a proto je i dnes velmi oprávněně odkazy ke zmíněné minulosti velmi znepokojují), samozřejmě ani ostatní obyvatelstvo nebylo chráněno proti zrůdnostem fašistů. Pokud se někdy vyskytnete v Budapešti, opravdu vřele doporučuji vynikající muzeum věnované obětem fašistické a komunistické diktatury – Dům teroru.
Přísahami zakomplexovaných jedinců obklopenými převážně důchodci, fotbalovými hooligans a maminami z venkova s igelitkami v rukou, pro které je černá uniforma zpravidla prvním znakem, že něco v životě dokázali, ovšem zajímavosti poslední budapešťské soboty nekončí. Prapor Maďarské gardy přišla slovem, kropením i jinak poctít hned trojice zástupců tří hlavních církví (katolický kněz a evangeličtí duchovní) působících v Maďarsku. Média se samozřejmě následovně těchto církví dotazovala, co s Maďarskými gardami mají společné. Překvapivě (?) se zástupci církví omezili jen na konstatování, že jde o akce jednotlivců, se kterými nemají církve jako celek nic společného. Ovšem nějaké odsouzení těchto paravojenských fašistických bojůvek se neobjevilo. Zřejmě necítí potřebu to takto odsuzovat.
Kromě toho před přísahou promluvila i jedna poslankyně opozičního Fideszu Viktora Orbána, který vyniká tím, že se sice prezentuje jako pravicová alternativa současné socialisticko-liberální vládní koalice, ve skutečnosti je v ekonomické oblasti velmi levicový a z pravé oblasti politického spektra vybírá tak leda primitivní nacionalizmus. Ani Fidesz se doposud neodhodlal k přímému odsouzení Maďarských gard, se kterými je, podobně jako s dalším obskurním Hnutím 64 žup, minimálně částečně ideově a personálně spřízněn. Akci zmíněné poslankyně, která v projevu plamenně hřímala o vládě ZLA, Fidesz označil za její soukromou iniciativu. Prozatím Fidesz vydává jen neutrální prohlášení typu, že je třeba chovat se zákonně, nebo konstruuje přihlouplé teorie o tom, že Maďarskou gardu vytvořil premiér Gyurcsány, aby tak měl v ruce symbolický klacek pro účinný mediální boj s pravicí, která se zřejmě obává, že pouliční hysterie, kterou vytvořila v souvislosti s údajným lhaním Gyurscánye před volbami v roce 2006, jí do voleb v roce 2010 nevydrží.
Nechci vytvářet dojem, že je fašizmus v Maďarsku nějakým masovým jevem. To zatím není. Ale také není zanedbatelný a jeho podpora ve společnosti také není zanedbatelná, jak to ukázalo zřetelně období po parlamentních volbách v roce 2006, kdy se to na masových pouličních shromážděních Fideszu hemžilo červenobílými vlajkami, holými hlavami a transparenty odkazujícími na židobolševické spiknutí premiéra Gyurcsánye, kterými (jak jsem mnohokrát sám viděl) zpravidla mávaly usedle působící postarší manželské páry. Je nesporným faktem, že maďarská společnost je v tomto ohledu velmi zaostalá a žije v nesmyslných, přitom však velmi živých představách o minulosti.
Okolní země s maďarskou menšinou, proti kterým jsou uskupení jako právě Maďarské gardy namířeny, žádají velmi oprávněně důraznou akci. Je na vládě Ference Gyurcsánye, aby je zlikvidovala. Tady není místo na relativistické bláboly Bohumila Doležala, který píše články v tom smyslu, že Maďarské gardy jsou produktem činnosti podobných vyšinutců v okolních zemích. Proti fašizmu (nacizmu), stejně jako proti komunizmu je nutné tvrdě vystupovat.
Pozn.: Maďarsku jsem se věnoval i v několika předchozích textech na tomto blogu.
Moje články se s mým svolením objevují i na Angle.cz a na eportal.cz.
