Osoba neukojeného politického cestovatele Bátory je zajímavá – od národněfrontovní strany národně socialistické se dokázal protlouct přes konzervativní ODA, fašistickou Národní stranu Petry Edelmannové, trošku ujeté Machovy Svobodné až do nynější nejnovější stanice tohoto bezpáteřného oportunisty, Suverenity Jany Bobošíkové. Co říkáte? Také si myslíte, že i na české poměry je toho na jeden necelý lidský život až moc? Můžeme se na něj podívat jako na jakýsi ideálně typický model, tím se tato figura může na chvíli vymanit ze své totální bezvýznamnosti.
Konference DostDost
Model jedna – Bátora je ukázkou toho, jak těsně a nerozlučně jsou spolu propojeny fašizmus/nacizmus a socializmus/komunizmus. Ideologicky obecně, z hlediska hospodářského a nakonec také personálního je to de facto to samé. Koneckonců i italský Duce nebo největší německý kancléř začínali jako socialističtí činovníci. I soudruh Bátora nám za socíku rozkládal režim prací v socialistické straně. No zkrátka hotovej Paroubek, je to jedno hnízdo :) Mrkněte na Bátorův oficiální životopis z roku 2009, kdy byl ještě zavalen prací pro pana Macha.
Model dvě – Bátorova fašistická kariéra dokonale ilustruje historická fakta o českém fašizmu. Tj. jeho zoufalou rozdrobenost a nemohoucnost. Obrovské ambice impotentních trotlů s tlusťoučkýma prstíčkama neuvyklýma práci. Každý ňouma zakládá nějakou stranu nebo jinou organizaci, hlavně aby mohl být předsedou nebo vůdcem nebo čímkoli jiným “významným”. Ne že by toho bylo škoda, je to prostě jen fakt, který má tradici už od období první republiky, jak to v několika monografiích popsal vynikající historik Tomáš Pasák nebo profesor psychologie Milan Nakonečný (který s extrémní pravicí sympatizuje). Ten nekonečný kruh nekonečného sebepotvrzování se je fascinující.
Otec sedmi dětí Semín...
Drzost soudruha Grebeníčka...
Geert Wilder českým náckům...
EU portál: deviant útočí...
Podporují Machovi Svobodní...
Model tři – frustrát. Velice typické pro příznivce extrémistických ideologií, pro které věru, jak bylo výše zmíněno, opravdu ztrácí význam jakékoli pravolevé stranické dělení, je, že mnoho z nich jsou eufemisticky řečeno nevyrovnané osobnosti. Plni komplexů méněcennosti, rozhodnou se tito státi se ochránci morálky. Samozřejmě nestačí jim morálně žít, oni se musí stále za morálně nejlepší veřejně označovat. Není také žádnou novinkou, že mezi fašisty a nacisty je velké procento homosexuálů, kteří se snaží legitimovat a maskovat tím, že proti homosexualitě horlivě vystupují coby její největší nepřátelé. Ono také jistě nebude náhoda, že největší polský ochránce tradiční rodiny, přeživší brat Kačer, žije coby starý mládenec u maminky a o tom, že by měl levobočka, se také neví. Koneckonců rovněž velký vzor páně Bátorův, J. Haider, se nám zabil v autě po nočním pobytu v gay baru (určitě tam byl ale poprvé v životě). Ale to už bychom se utopili v jednotlivostech...
Model čtyři – tituly za jménem i před jménem. Ačkoli se velcí revolucionáři formátu Bátorova pyšní neotřelým myšlením, velice jím záleží na formalitách, které dosáhli ve společnosti, kterou soustavně označují za prolezlou nemorálnostmi a hnusem. V tomto kontextu vzpomeňme třeba také Ráthovo geniálně analytické oslovení politického protivníka “Pane bakaláři!”. Nesmí nám také uniknout milá podobnost s ikonou katolického akademického světa, totiž s JUDR. PhDr. Mgr. Et Mgr. Henrykem Laholou.
Samozřejmě toto bylo jen pár lehkých črt, na prostoru jednoho blogu nelze vystihnout nic než toliko několik málo podrobností z bohatého života redaktorů a mnohých přispěvatelů EU portálu, vůdců iniciativy Dost, Lipového kříže, Institutu svatého Jozefa a jiných. Je jich jako maku, ale nikdo je nezná. Bůh nám žehná!!
