S hrůzou jsem zjistil, že privatizace veřejného různými víceméně utajenými a neprůhlednými strukturami tu víceméně legálními, tu víceméně zločineckými, je větší, než bych čekal. Zřejmě ale nejperverzněji se tento jev začíná rýsovat v odstínech barvy zelené.
Murray N. Rothbardgoogle
Nedávno jsem se na E15 dočetl, že ve velice blízké budoucnosti budeme platit zeleným podnikatelům, konkrétně těm, co provozují solární elektrány, ročně na povinných, státem vymáhaných příspěvcích, do kapsy až 25 miliard. Bude-li tento trend pokračovat, brzo to bude mnohem více. Není jistě vedlejší, že údajná “ekologičnost” těchto zdrojů elektrické energie, je více než pochybná, teď se ale chci zaměřit na něco jiného.
Tím něčím jiným je cosi dnes již velmi obecné – totiž že čím dál větší podíl našich příjmů, čím dál větší kus výdělků těch skutečně pracujících a vytvářejících hodnoty, které lidé skutečně také chtějí a nejsou jim tedy vnucovány, jsou násilně zprivatizovány různými lobbystickými skupinami. Je to zákeřné a velice nebezpečné, protože je to skryté a velice rafinované. Je to kvazilegální a hlavně jakmile je to zavedeno, je to tu takřka na věčné časy. Je nesmírně obtížné se toho zbavit. A hlavně to už ani vzdáleně neslouží nějakému společnému zájmu, je to záležitost veskrze partikulární, ba přímo rozkládající společnost a stát.
Mé blogy na obdobné téma:
Podporují Machovi Svobodní katolický Taliban?
Je to prý zelený, stojí to čtyřikrát víc...
Mění se demokracie v socialistické aristokracie?
Když se krade na pražské radnici skrze různé opencard nebo stavební projekty nebo když se krade tímto způsobem kdekoli jinde, je to jistě velmi nebezpečné a odporné, ale vzhledem k tomu typickému příkladu, který jsem uvedl výše, je to něco o řád méně nebezpečného. Je to patologická kriminální výjimka, ne přímý útok na podstatu. V těchto víceméně zjevných kriminálních případech se krade v řádů stamilionů až desítek miliard a dá se říci, že jsou to věci časově ohraničené. Naproti tomu jiné typy lobbystických čachrů nás již bez přehánění zcela znevolňují. Nenapojují se totiž na veřejné peníze, tedy na naše daně, ad hoc (případ od případu), ale vytvářejí si již obecné nástroje ukotvené v legislativě našeho státu, který de facto ovládají bez ohledu na výsledky čím dál více formálního volebního boje stran, které se sobě navzájem čím dál více podobají. Nejsou již reprezentanty různých zájmů a ideologií, jsou již toliko reprezentanty osob. Výsledky jsou zcela antidemokratické, antiparlamentární.
Jako dnes se samozřejmostí sobě vlastní již platíme sociální a zdravotní pojištění, tak již brzo budeme jako ovce platit různé ekologické daně. Pokud se tyto přidají k již existujícím, zadáví to již poslední zbytky individuální iniciativy, poslední zbytky skutečného podnikání, poslední zbytky nadějí, že lze žít alternativním životním stylem, tedy jinak než diktuje všemocný stát ovládaný lobbysticko-mafiózními strukturami. Netřeba snad již dodávat, že to znamená také naprostý rozklad Politiky jako takové, jakéhokoli ideologického náhledu na věci veřejné a že to znamená také dotvoření světa, kde jsou již jen dvě kasty – ten kdo má přístup ke státnímu a ten kdo nemá.
První kasta se bude tvářit (resp. se již tváří), že je jako ta druhá. Ve skutečnosti půjde (částečně už jde) o dvě různé skupiny – pánů a rabů. Jedni bez práce, jakéhokoli přínosu společnosti jako takové, neustále v klidu zabezpečují sebe sama a své široké rodiny, druzí to připosraně cálují. Samozřejmě ne vše lze protahovat do nekonečna, k výbuchu ve formě totálního zhroucení státu (bankrotu) dojde tak nebo tak, ale ještě nebyla revoluce, aby na ni v mžiku nenavazovalo vytvoření nové elity chovající se naprosto stejně. Jedinou nadějí je anarchokapitalizmus dle idejí Murraye Rothbarda. Česky více třeba ZDE.
Zajímavost (nicméně velice příznačná!): první odhalený příklad ekoracketeeringu v ČR - čtěte ZDE.
