Techtlemechtle
kolem prezidentské volby, kdy už snad skoro nikdo není schopen jednoznačně rozeznat,
co je míněno vážně a co je jen sranda, případně provokace, msta zhrzeného
ouřady, korupce či mazaně řízená PR aktivita, nám znovu ukazují, jak moc je v naší
zemi třeba většinový systém. Kolik jen zákulisních tahanic, kolik podržtašků a
vyžroutků typu Dimun jsme si mohli ušetřit (doslova, v korunách!),
kdybychom měli funkční většinový systém i pro volby do dolní komory našeho
parlamentu!
Je to docela charakteristické, že hlavní příčinou toho, že většinový systém nemáme, je , jak je celkem známo, bývalý prezident Havel (k tomu jsem se podrobněji vyjádřil ZDE). Ten totiž mj. vynikal především v tom, že všechny jeho hlavní kroky se se železnou pravidelností obrátily proti tomu, co jimi zamýšlel. Nemluvě o jeho proslavených polibcích smrti. Miloš Zeman se sice na většinovém systému za zlatých časů oposmlouvy s Václavem Klausem domluvil a příslušný zákon byl dokonce protlačen parlamentem, ovšem tehdejší prezident Havel se rozhodl zapojit Ústavní soud jako třetí komoru Parlamentu (k oposmlouvě a jejím kontextům ZDE ). Ústavní soud se zapojil a na mnoho další problémů do další budoucnosti bylo zaděláno. Známe to všichni – přetahování o jednoho či dva poslance tu z jedné či druhé strany po každých parlamentních volbách se staly samozřejmostí, nezdravé kompromisy deformující naprosto zbytečně i užitečné zákony taktéž, zvykáme si i na posílání kulek a zlomených tužek zákonodárcům, případě na převozy týchž osob na hlasování z jednotek intezívní péče atd.
Tohle rozhodně není ani trochu užitečné nikomu, kdo se nepohybuje denně v politice a těm, kteří tam jsou, to rozhodně není ku prospěch opravdu svobodného a nezávislého rozhodování podle svědomí a vlastní zodpovědnosti. Zato je to přímo ohromně skvělé pro všechny ty postavičky v zákulisí, které na těch podivných obchodech nutných pro fungování poměrného systému dnes a denně královsky vydělávají (VIZ mimo jiné“děti politiky“ ). Kde by dneska byli, nebýt moudrých rozhodnutí pana Havla!
Podívejme se na konkrétní příklad těchto dní, prezidentskou volbu. Kdo by byl prezidentem, by bylo jasné dávno před volbou samou, přesvědčování jednotlivců by nehrálo roli, protože rozhodovaly by skupiny, které by početně dělilo nikoli pár jednotlivců, ale jejich desítky. Uznejte, že tady mnoho prostoru ani pro Šloufa ani pro Dimuna opravdu není. To by byla práce, která by stála moc kaček a potu a výsledek by se nedostavil žádný. Ušetřili bychom si i různé obstrukce a nekonečné dohadování, tj. hodně nervů a času. Ušetřili bychom si i osoby zcela vyšinuté jako je paní Bobošíková, která slouží tak leda ke zvýšení vydíracího potenciálu jedné strany! Dále bychom napomohli ke zprůhlednění a zjasnění politiky – kupř. prezidentská volba by nesloužila k testům soudržnosti vládní koalice, řešení od ní zcela odtažitých problémů jako je radarová obrana či jaderná energetika nebo vratkost Paroubkovy stolice. Nemluvě o tom, že by se prokázalo, kdo opravdu kým je.
Zdá se vám to málo ušetřených peněz, času a nervů??
Dodatek, který s tímto článkem nesouvisí: nedávno jsem v blogu, který jsem již smazal, nespravedlivě obvinil pana Dvořáka z idnes.cz z cenzorských praktik. Byla to má velká a trapná chyba, za kterou jsem se mu již omluvil soukromě a nyní tak činím i veřejně.
Moje články se s mým svolením objevují i na eportal.cz.
