Víte v kolik kočka vstává? Vidím v jasných, živých barvách jak se teď čtenáři rozdělili na 2 skupiny.
Jedni mají nebo někdy v minulosti kočku měli a ti spolehlivě vědí a ti druzí přemýšlejí nad tím, proč zde kladu tuhle skoro až dětsky znějící otázku. Odpověď je jednoduchá a zní: Já to nevěděla.
Ano, nevěděla i když si teď připadám mezi kočkomily jako úplný nováček, neznalec a skoro outsider. Určitě by nepřiznali, že to také nevěděli, než si nepořídili prvního chlupatého vetřelce. Nikdo Vám to neřekne, nedávají k ní návod ani varování, či jiné upozornění. Prostě si kupujete jak se říká „kočku v pytli“.
Než pak zjistíte, že se probouzí s kamennou pravidelností mezi 4 až 5 hodinou ranní (spíš k té 4 hodině), tak už je pozdě. To zvíře už milujete. Nevím, jak to dělají, ale ta moje to se mnou umí. Podívá se na mě těma velkýma očima, přitulí se, začne příst a vše je zapomenuto. To však až ráno.
Ještě předtím, než se ze svým osudem smíříte, tak začnete pátrat, zda je to normální. Hledáte ve všech vyhledávačích a ejhle...JE TO NORMÁLNÍ! Diskuse jsou plné zoufalých páníčků, hledajících radu jak ty potvůrky utahat, aby se mohli trochu vyspat. Rady jsou různé, já mám pocit, že žádná nezabírá. Kočka prostě vstává ve 4, tak to je a tak to asi i bude. Je potřeba uplatnit zenový přístup a smířit se s tím.
V noci je to divočina! Kočička otevře očička, protáhne se, vstane z postele, kde původně ani neměla mít přístup, ale znáte to...slabá chvilka. Trochu se rozkouká a asi jako první jí napadne: Já jsem vzhůru, tak proč tady Ti dvounožci ještě chrní. Protože jsem dvounožec, který s ní tráví víc času, tak jí stačí, když vstanu alespoň já. A chce to stůj co stůj. Neváhá použít jakýkoliv způsob jakým by upoutala mou pozornost. Cokoliv co chrastí, dá se to rozbít a mě na tom záleží, oblíbenou kytku, oblíbenou papírovou lampu, ve které už mám dírky od drápků, dekorace, kamínky, nedbale pohozené náušnice… Metoda není důležitá, mise musí být splněna. Takže vstanu. Myslíte, že si chce hrát nebo má hlad? Nemá! Chce jen, abych byla vzhůru, jakmile zpozoruje pohyb směrem k ní a tedy možnost, že jí popadnu a zavřu alespoň na 2 hodinky do vedlejší místnosti, tak s rychlostí blesku vyrazí co nejdále ode mě. Pokaždé. Nemusím snad zdůrazňovat, že motorické schopnosti člověka probuzeného ve 4 ráno nejsou ani zdaleka na úrovni těch kočičích. Takže používám lest, granule, oblíbené hračky, tvářím se, že jdu otevřít terasu, na kterou chodí ráda. Vše funguje tak maximálně jednou nebo dva krát. Pak už vás prokoukne, strategie se musí obměňovat, nápady ubývají, síla také. Poslední řešení je žrádlo, dělat se to nemá, ale občas to pomůže a milá naše kočička s plným bříškem usne, ale někdy také ne. Většinou ne. Dnes to byla honička na kočku a...(ne, myš naštěstí nemáme). Ulovila jsem jí asi na 6 pokus. Při prvním pokusu jsem alespoň zahlédla jak krásný je dnes Měsíc. Úplněk.
Když už jsem si šla relativně spokojeně lehnout, tak jsem již byla probuzena dostatečně na to, aby se mi začal v hlavě líhnout námět na tento článek. Možnost, že se vyspím byla mizivá, ale naděje umírá poslední. Začínám zabírat a v tom to slyším. Komár. Pokud něco nesnáším, tak je to jeho bzučení, když se snažím usnout. Pak mě ďobne, snad díky hladině alfa mám pocit, že cítím i jak si na mě sedá. Komáry vyloženě…..nemám ráda! I když je vedro, přetahuji si přes hlavu přikrývku a dýchám malým otvorem. Usínám, ale najednou venku slyším nějaké zvuky a uvědomuji si, že sousedovic fenka vlčáka asi také nespí. Něco vyřizuje na zahradě. No asi to bude tím úplňkem. Říká se, že to člověk špatně spí a já spala špatně. Co na tom, že díky zvířectvu. Výsledek je stejný.
Dnes v poledne kočka i pes spí. Kočka splnila misii, probudila člověka, psovi je to jedno. Možná mají pravdu, možná bych si měla zdřímnout také. Práce počká, nemá nohy. Tak dobrou noc!
Věnováno všem kočkomilům, kteří vědí o čem píšu. Hlavně těm, kteří to ještě nevzdali a každé ráno honí svou kočku po bytě a přemlouvají jí, aby si ještě trochu zdřímla. Přeji hodně štěstí, loveckých úspěchů a hluboký a dlouhý spánek.
