Sobotní plavba na vlnách televizní zábavy

Včera opět nebylo nic v televizi. Ne, že by to bylo něco nového, nestandardního nebo snad něco, co by mě mohlo dokonce překvapit. 

Tato skutečnost se vkradla do skladby televizních pořadů již před několika lety. Na film (ne pohádku) aby tam člověk, v hlavním vysílacím čase, narazil tak akorát náhodou, na film který ještě neviděl a navíc, aby byl i dobrý, narazíte spíš zázrakem seslaným přímo z nebes.

Pokud člověk není příznivcem seriálů typu Ordinací, Kódů, Ulic, Přístavů, Letišť, Obchoďáků atd., tak má tak trochu smůlu. Omlouvám se, nechci se dotknout nikoho, kdo po dlouhém dni v práci potřebuje prostě vypnout a oblíbený seriál jej prostě potěší. Taky mám své oblíbené, ale je jich bohužel málo a mám je už okoukané zepředu i zezadu. Občas bych jednoduše uvítala něco nového.

Bohužel, o víkendu seriály vystřídají zábavné pořady, což jsou v podstatě vlastně zase jenom seriály jiného druhu, které ale mají za úkol spíš pobavit než vyvolávat dramatické emoce jako ty výše zmíněné, které můžeme (naštěstí nemusíme) sledovat v týdnu. Ano, jednou nebo dvakrát se na to dá podívat, ale skoro každý víkend? Samozřejmě, můžete namítnout, že to má jednoduché řešení. Existuje takové červené tlačítko, na mém ovladači umístěno úplně vlevo, které můj problém spolehlivě vyřeší. Na obrazovce se rozhostí černo a v duši klid. Jenže, já jsem tak nějak na ten standard v podobě televize zvyklá (nesmírně obdivuji lidi co televizi vůbec nevlastní) a i když dnešní doba nabízí nemalé možnosti koukat se na to co chci, dám ráda občas možnost dramaturgům televize, aby mi nabídli něco o čem si myslí, že je kvalitní a koukatelné. Prostě se mi někdy nechce lámat si hlavu nad tím, na co bych se to chtěla podívat a chtěla bych se nechat mile překvapit. Ano, asi trochu naivní představa, ale občas se to dokonce i televizi podaří překvapit. Co se týče pozitivních překvapení, tak jsou to bohužel většinou překvapení v podobě dokumentárních pořadů než kvalitního filmu.

Včera mě ale vlastně zaujalo něco úplně jiného. Jak jsem tak hledala, kde zakotvím při mé zoufalé plavbě po vlnách televizní zábavy, narazila jsem na Manéž Bolka Polívky. Jako dítě jsem se na tento pořad dívala moc ráda a myslím, že mi to vydrželo až do puberty a občas to prostě zkusím, zda se nechytnu a nepřijde mi to zase tak vtipné jako třeba scénka s vynikajícím Karlem Šípem v roli cyklisty na Tour de France - https://www.youtube.com/watch?v=0Z4Zbi6uIrw

I když je mi to vlastně líto, tak překvapení se nekonalo i přes veškerou snahu pozvaných umělců mě to prostě nechytlo. Možná je to mnou, možná jsem ztratila smysl pro humor, minimálně humor určitého druhu, ale prostě jsem se nesmála. Nakonec jsem se však alespoň trochu pousmála, ale tak trochu trpce. V rámci pořadu byla totiž hlavním hudebním hostem kapela Chinaski. Staré pecky od nich mám doteď ráda – Klára, První signální, Drobná paralela, Tabáček, atd. Byly originální, neotřelé, vtipné a bylo na nich něco dobře zapamatovatelného, co vám prostě uvízlo v hlavě. Včera byla jejich nová píseň vlastně o tom, že jim není do pláče z toho, že takové písně již nesloží. Mě tedy je!

Text včera premiérově zahrané písně byl primárně složen z názvů starých hitů doplněných textem akorát tak, aby to dávalo tak alespoň trochu smysl, nic víc. Co mě ale zarazilo již při prvních tónech bylo, že se to hudebně až příliš podobalo písničce od Tears for Fears – Seeds of Love z roku 1989. Tento hit byl myslím docela notoricky známý a pokud jste v tomto období hudbu již nějak byli schopni vnímat, tak tuto píseň musíte znát - https://www.youtube.com/watch?v=VAtGOESO7W8

Zde je nová píseň Chinaski - https://www.youtube.com/watch?v=DkFwP89nx_Y

Říkala jsem si, je tohle vůbec možné? Taková náhoda? Možná ano, možná ne. Já osobně na náhody moc nevěřím. Chápu, že s múzou je to někdy náročné. Někdy nechce přijít, někdy vás napadne něco, což už někoho kdysi napadlo a jenom zřídkakdy vás napadne něco nového a originálního. Že by však muzikanti působící na scéně 20 let tuto pecku od kolegů neznali a vůbec by jim nepřišlo, že už někde tyto tóny slyšeli? Ale tak třeba ne… Ale i kdyby - není asi o čem - jíst se musí a hypotéky je třeba taky splácet včas a třeba se to nepozná :-))) A i kdyby, tak kdo by to řešil? Že by se původní autor díval na Manéž nebo by jezdil na festivaly v Čechách, kde by to mohl slyšet? Tak to asi také ne, že jo? Opravdu nechci soudit, i když to tak asi vypadá, vlastně mě to jen překvapilo.

Další hudební překvapení mě čekalo na některém hudebním kanálu (opravdu jsem hodně přepínala), kde jsem narazila na další zvláštnost. Byla to písnička, které základem byl superznámý hit Michaela Jacksona Dirty Diana, který běžel jakoby na pozadí a občas se náhle dostal do popředí a do toho zpívala nějaká černovlasá slečna, kterou jsem nebyla schopna identifikovat (možná jí ani neznám) a do toho všeho navíc hrála nějaká úplně jiná melodie, která k tomu vůbec nepasovala. Z mého pohledu se jednalo o jakési využití a řekla bych i zmaření práce někoho talentovaného, kdo kdysi napsal hit a ne jeden. Opravdového všestranného umělce. Myslím, že i ti co neposlouchali nikdy "popík" s tímto mohou souhlasit. Je to snad obraz dnešní doby, za málo práce hodně peněz? Tedy alespoň dost na to, aby se to vyplatilo a tvůrce neměl sám ze sebe špatný pocit? Těžko říct. Může mi z toho být maximálně trochu smutno nebo můžu vypnout tu televizi…A možná jen stárnu a nejdu s dobou.

A jak baví vás pořady, které vídáme v televizi již desítky let nebo jak vnímáte kapely, které jsou s námi již dlouho. Líbí se vám pořád?