Na tajné přednášky Grygarovi jsem se občas dostal za minulého režimu. Jo, to byl ještě při smyslech.

Zdravá skepse má člověka vést k tomu, aby prověřil vše, co se mu zdá podezřelé, nejasné, tajuplné etc. Neboť historie dala mnohokrát zatvrzelým skeptikům pěkně na frak. Příkladů mraky, viz např. to, že vlak nemůže jet rychleji, než 36 km/hod, žádný stroj nemůže vydávat něco tak libého, jako lidský hlas atd.

Tady na zemi a patrně i v celém vesmíru platí přírodní zákony (nebo si to můžeme nazvat libovolně). Nějaké už známe, a jejich platnost si můžeme (v rámci současných vědomostí) ověřit, i opakovaně. Ale to neznamená, že ty, co neznáme, neexistují. Viz důkaz indukcí.

Ale existuje byť jediný důkaz, že nade vším bdí Bůh? Tam, kde končí naše vědomosti a rozum, použije někdo víru.

Problém je, že nikdy nepoznáme všechno, na to je nás málo a náš život příliš krátký.

Karma.

Zdravá skepse ovšem také člověku říká, že kromě empirického světa, který je samozřejmě prostorem vědy, existuje i transcendentní oblast, kde naopak nemá věda co pohledávat, protože by se sama zpronevěřila svým zásadám. A v této oblasti jsme se de facto nehnuli už od dob starověkých filosofů. A nijak zvlášť se taky nepohneme, protože nikdy nikdo nebude s to plně osvětlit např. kardinální otázku lidského života - jeho konečnost, smrtelnost. No a tady je prostor pro víru, protože jakákoli odpověď je empiricky nedokazatelná - budeme vždy maximálně věřit, nikdy vědět.

Grygar se v jednom nedávném rozhovoru zmínil, že čím víc toho o vesmíru ví, tím víc věří v existenci něčeho mimo chápání naší mysli, tefy v to, co se obvykle označuje jako Bůh. V tom s ním souzním.

Chápat Boha v intencích jeho vnímání rannými křesťany (jak se snaží věřícím vnutit většina církví) považují za stejně hloupé, jako pod dojmem moderních poznatků existenci něčeho, co přesahuje naše vědomí, tedy Boha, zpochybňovat, či zcela odmítat.

Souhlasím s tím, že je jeho postoj pochopitelný - ano, jistý "posvátný údiv" před přírodou a vesmírem je asi vlastní většině z nás, co se v přírodovědných fenoménech rýpeme vědeckou metodou. Na druhou stranu připnout automaticky tomu, co nás přesahuje, nálepku "Bůh", mi přijde poněkud intelektuálně líné.

Ve skutečnosti vůbec nevíme, co vlastně nevíme, nevíme, zda se to vědět dá, nevíme, zda je to kompaktní struktura, ať už materiálně nebo ve svých principech, aby to bylo možné vůbec považovat za "entitu", aniž by došlo k absolutnímu rozvolnění tohoto pojmu... a ve skutečnosti nemáme ani sebemenší střípek dokladu o existenci jakékoli takové entity, byť zatím možná neuchopitelné, nepochopitelné. Zpochybňování Boha, který je podle všech známých lidských definic přece jenom nějakou entitou, je tak podle mě zcela na místě.

Ve skutečnosti víme, že žádný bůh známý z lidských definic - bůh popsaný v bibli či jiných mytologických sbírkách - obsahuje ve svých definicích logické paradoxy a existovat nemůže zcela principiálně. Co tedy zbývá? Nějaké to něco, někde, co možná je, možná taky ne, zcela jistě se to neprojevuje v rámci našeho světa - je to bůh? Může to být bůh? Můžeme pro něco, na co se absolutně nehodí žádná z lidských představ o bohu, být bohem? (Může něco, na co se absolutně nehodí absolutně žádná lidská předtava o tom, co je to hrnec, být hrncem? Nechť je možné, aby existoval i jiný hrnec, než s jakým jsme se doposud setkávali. Ok, to je zcela jistě možné. Ale co když při pátrání po takovém hrnci narazíme na kompaktní kvádr bez jakékoli dutiny na vložení potravin, nevedoucí teplo, těžký tak, že by libovolný sporák rozmáčkl... nazveme ho hrncem?

Proto já osobně, byť nevylučuji (a z principu vyloučit nemohu) existenci "něčeho mimo naše chápání", nemám sebemenší obtíže vyloučit existenci "boha" - ať už pod tím pojmem chápeme cokoli, co se kdy v této souvislosti mihlo v lidských představách.

Jak příhodné že jste zmínila tam v oku. Je to právě Sysifos který hledá třísky v cizích očích a nevidí trám v oku svém.

Jistá zdravá míra skepse je na místě, ale to obvykle nemá nic společného se skepticismem. To je jakýsi kult skepse odtržený od reality, kterým není možné se ani prakticky řídit a tím pádem je to krajně pokrytecká pozice.

Každý věřící člověk již z povahyvíry je skeptikem.

Jsi militantní ateistka?Nepotkala jsi se s vírou? Nevadí, i Tebe Pán Bůh potřebuje a má rád.

Kaktus je kytka. Budiž. Aleco to zabere času stále vysvětlovat, že kaktus je kytka. Tak si to vyloučili z diskuse.To je normální, pokud chceš věcně diskutovat.

Dík za odkaz na pozoruhodnéinformace. Je zajímavé, jak během těch několika let je naše vědecké myšlenímnohem dále.

Svět exaktní vědy a svět víryse nepotkávají, ale nevylučují. Anatomie a fysiologie víry je náplní teologie. Ato už je opět exaktní věda, která s ostatní vědou komunikuje tam, kde semohou potkat.

Teologie je pavěda nejhoršího ražení

Tak. A ode mne jako skeptika a zároveň křesťana karma.

jako ateista mám velký problém s ateisty vyhlašující že by chtěli zrušit náboženství

Předpokládám, že jako "militantní ateistka" bojujete především proti nejmilitantnějšímu náboženství dneška - islámu.

Dobře napsáno, karma

Děkuji. :)

Podle vás může někdo, kdo nemá o věci sebemenší páru, rozhodovat o tom, co a jak patří dohromady? 

To jste právě moc Sysifům nepomohla.