Kauza ČSSD proti Altnerovi trochu jinak.

Podle Ovčáčka Altner ČSSD Lidový dům zachránil. Dle pamětníků je to naopak. Myslím, že mnozí lidé, když se dostanou na domnělý piedestal dle svých představ vysokých úřednických postů prostě ztrácí soudnost. 

Jiří hlásá věrně to, co je obhajobou pana prezidenta. Nedůvodně. Jen blázen by podsouval Miloši Zemanovi úmysl nepoctivý, ač je proslulý svým veřejným přiznáním z té doby - jak se mýlil v politice. A chybné kroky nemusí být doprovázeny úmyslem ale též podceněním. Vykoupit se z hříchů obří odměnou je též akt nemoudrý. A k tomu došlo, nepochybně, Jiří Ovčáčku. Altner neměl pověst špičkového advokáta ale šedého průměru. Proto sám nic neřešil, za něj mysleli jiní.

Altner byl možná loutka, která se vymkla svým vodičům. A byl li vodičem někdo, Miloš Zeman to nebyl, to je absurdní. Ale právě lidi z jeho okolí si s takovou myšlenkou mohli hrát. A kauza Lidový dům možná není ničím jiným, než pokus o výrobu peněz s vírou, že "i na mne zbude". A pak se to nějak zhroutilo. Někteří aktéři pod tíhou mamonu ztrácejí sebekontrolu, jiné odešli do "krymu" nebo prostě do ústraní. A tak dovolte pokus o divadelní hru "tak to asi mohlo být".

První dějství..

...opona se zvedla někdy v roce 1993 když se ministerstvo financí obrátilo na obvodní soud v Praze 1 s návrhem, aby určil, že areál Lidový dům (LD) patří České republice a spravuje ho ministerstvo financí. Návrh byl zamítnut. Ministerstvo financí se odvolalo, ale Městský soud zamítnutý návrh potvrdil. Podané dovolání zamítl vrchní soud také. To se psal rok 1995. To byla první fáze sporu.

A tak ministerstvo financí přišlo s novým návrhem. Je Česká strana sociálně demokratická (po obnovujícím sjezdu v roce 1991) totožná s onou Českou stranou sociálně demokratickou nuceně sloučenou s KSČ v roce 1948, nebo tímto aktem zanikla? Pokud by totožnost nebyla potvrzena, pak by majetek původní zaniklé strany propadl státu a "obnovená" ČSSD by vlastníkem nebyla.

Šlo tedy o spor o právní kontinuitu ČSSD. Zastupoval ho JUDr. Pavel Blanický a byl úspěšný.

Dějství druhé:

Nevím, proč tehdy ČSSD ve spolupráci s úspěšným advokátem nepokračovala ve spolupráci. Asi zápis změn do obchodního rejstříku považovala za formální. Nenalezl jsem zmínku zda vůbec někdo stranu v řízení před obchodním soudem zastupoval. Asi až když "teklo do bot". Že by ČSSD chtěla spor prohrát vylučuji. Pravdou je že rejstříkové řízení hrubě a trestuhodně podcenila. A najednou byla v úzkých a hrozilo ji, že se svých vlastnických práv nedokáže ujmout. A tak nezbylo než se obrátit na soud ústavní.

To jsme v době 4. 11. 1998 kdy byla ústavní stížnost podána a v roce 11. 1. 2000 kdy Ústavní soud rozhodl..

K podání stížnosti uzavřela ČSSD smlouvu mandátní s JUDr. Altnerem 2. 5. 1997. K ní se ještě vrátíme. Signoval ji Miloš Zeman a Ivo Svoboda za stranu a JUDr. Altner. Ten týž den podepsal dohodu o přistoupení k mandátní smlouvě s JUDr. Zdeňkem Hájkem a JUDr. Václavem Halbychem. Ti prohlašují, že obsah mandátní smlouvy ČSSD Altner "podrobně znají" a že Altnerovi poskytnou právní pomoc. Altner se ve smlouvě zavázal že do 10 dnů co budou na jeho účet připsány jakékoliv prostředky poskytne signatářům každému jednu třetinu odměny. To potvrzuje jejich význam a přínos - Altner se vzdává 2/3 odměny. Ale jen krátce. Později je nařkne ze zrady a odmítá jim byť korunu.

ČSSD se domohla vlastnických práv resp. zápisu orgánů ke společnosti Cíl až u soudu Ústavního.  Ten konstatoval, že ČSSD byla zapsána jako vlastník LD 28. 12. 1939 kdy převzala k provozování podnik "Lidová knihtiskárna A. Němec a spol. v Praze". Následně k prvnímu lednu 1940 převzala všech 3.500 akcií na majitele. V roce 1942 pak proběhlo za protektorátu něco jako nucená správa ale již 30. června 1945 byla jako k německému majetku zavedena nucená správa.

Ta byla zrušena 25.února 1946 a kromě malé části tiskárny byla vrácena zpět do akciové společnosti "Cíl", jejíž akcie držela ČSSD. Po roce 1948 majetek užívala KSČ k různým účelům, ale společnost Cíl nebyla nikdy zrušena ani zbavena vlastnictví. Byla potvrzena její právní subjektivita a existence.

To byl problém a tak obecné soudy, když jim ČSSD nebyla schopna prokázat že akcie drží, zastavily řízení o zápisu změn v rejstříku, kterým by se ČSSD fakticky vlastnictví společnosti cíl ujala. Volba nového orgánu ve složení Ing. Zeman, Ing. Novák a Ing. Havlíček tedy nebyla uznána a zapsána.

Ústavní soud ovšem rozhodl, že soudy postupovaly nesprávně. Akcie existovaly a byly v roce 1945 nuceně deponovány v peněžním ústavu a v roce 1993 jako archiválie s historickou hodnotou jako "ucelená sbírka akcií" převedeny do Stáního oblastního archivu v Praze. ČSSD to věděla ale Archiv je odmítl jako důkazní prostředek vydat. Jedna prý byla v rámečku v kanceláři ministra financí (?!?)

Ústavní soud tedy rozhodl, že a.s. Cíl existuje, a má právní subjektivitu, že náleží jedinému vlastníku a to ČSSD. To je vše.

Lze konstatovat, že se strana dostala do úzkých a chovala se podivně. Svůj úspěch ve věci si chtěla "vykoupit" nekřesťanskými platebními podmínkami v mandátní smlouvě. Proč? Kdo četl smlouvu Altner ČSSD a porovná jeho zásluhy se sporem vedeným JUDr. Blanickým, bez jehož výsledku by si strana "ani ruce neumyla", je to podivný diametrální rozdíl. Zde je prostor pro spekulace zda někdo z autorů smluvních návrhů nechtěl vytvořit "penězovod" od strany k aktérům když čas prodlení mezi nárokem na odměnu a platbou činil každým dnem nároky více a více nemravnými a nemravnosti se nikdo nedovolával. Ale že se strana ocitla v nouzi je nesporné. Že tehdejší mocní, Ministerstvo financí, Státní archiv kde byla možnost, házeli vidle do stranických práv politického konkurenta je také historickou skutečností. K ní jsou mnozí slepí.

Dějství třetí:

Ústavní soud tedy rozhodl a Altner měl dostat odměnu. Jiří Ovčáček pomíjí, že ještě dva roky byl Miloš Zeman předsedou strany, ale Altnerovi nezaplatil. Proč?

Kdy se to "zvrtlo" je jiný příběh. JUDr. Altner se mávnutím proutku stal vůči ČSSD z advokáta hájícího advokátem žalujícím. Perla morálky, šetřil zájmy klienta aby je poté fatálně zneužíval, svlékl stranu do naha aby ji potom sdíral nemravnými nároky, dělal vše pro to, aby jeho nároky zbytněly. Zda a jakou roli hrál Ivo Svoboda jsou též jen spekulace ale kdo mu brání promluvit. Byl s Altnerem v partnerském vztahu, Altner mu dával různé malé zakázky při likvidacích, konkurzech či insolvencích. Altner zapadá vždy na čas jako měsíc na obloze a vychází vždy před volbami aby přišel s novými nároky, spor trvá 12 let a soud, pak náhle lehkostí sobě vlastní procitl a přiznává tučné pokuty, podíly a úroky ač v roce 1990 byl úrok v bance deset a dnes stěží dvě procenta. Soud rozhodl o nemravném nároku aniž přihlédl k tomu, že pánové Hájek a Halbych tedy mají při výši 300 mil Kč nárok každý na 100 milionů. Vím, že ve vztahu ČSSD Altner to není důvodné, ale proč nerozhodl spory Hájek-Halbych proti Altnerovi, který trvá stejně dlouho? Ach ty soudy...

Poslední úvaha je na téma spravedlnosti a kvality práva. Mluvil jsem s řadou renomovaných advokátů. Prakticky nikdo nepochybuje, že buď soud dovolací nebo později Ústavní nemůže některé okolnosti dlouhého sporu a nemravnosti ponechat bez moderace nároků Altnera. Současně ale hýří odsudky, že ČSSD nevhodí 300 milionů do stoupy, ze které je již nikdy nikdo nedostane zpět, pokud bude rozsudek změněn. Dilema politické odpovědnosti, respektu k právu nebo návod ke slepotě a podpora nemravnosti? Rozsudek jménem republiky? Bez začervenání? Má taková očividná slepota práva přetrvávat? Kolik chudáků prostých občanů se octlo v podobné fatální situaci? Co vy na to, poslanci a senátoři? Nic, jen sladký spánek. O tom jindy.