Souhlasím s panem Kšírem, že stát se nemá starat o byty a že rozhodně není úlohou státu starat se o bydlení lidí. Stát ale musí vytvořit podmínky, aby se vyrovnala nabídky s poptávkou i u bytů. Ale tp neznamená, že by stát měl nějakou povinnost sám byty stavět!
S panem Přikrylem jsem ve shodě, že je špatné, když stát ignoruje fakt, že byty, to jest nemovitosti které jsou učeny k bydlení, jsou využívány k hotelovému bydlení a jinému podnikání, že zákonný rámec pro bytová družstva vůbec neodpovídá 21. století a také daň z nemovitostí je velice špatně nastavena, protože nezohledňuje fakt, že byty také reálně jsou využívány k podnikání.
Extrémně nízké zdanění nemovitostí je jedním z důvodů, proč např. v Praze, bylo podle statistických údajů v roce 2019 25000 bytů trvale neobývaných a 41000 bytů slouží k podnikání. Je proti zdravému rozumu, aby nemovitosti určené kolaudačním rozhodnutím k bydlení, mohly být využívány k podnikání, to jest k hotelovému ubytování nebo jako kanceláře, obchody, kosmetická studia, ordinace nebo ateliéry a byly zatíženy ve světě nebývale nízkým zdaněním.
PS. Samostatnou kapitolou je občanský zákoník se svými přímo zrůdně nastavenými podmínkami nájemního bydlení, které neumožňují majitelům bytů uzavřít se zájemcem o bydlení pro obě strany spravedlivou nájemní smlouvu. Ale to je na jinou debatu.
