Nejsem internet - vítejte v klik konzumním pojetí vztahů mezi lidmi

Každý z nás potřebuje pociťovat blízkost druhých lidí. Opravdovou blízkost. Založenou na vzájemné důvěře, otevřenosti a poctivosti. Opravdová blízkost je vzácná. A jako každá vzácnost vyžaduje i naše osobní vklady.

Do vzniku a udržení důvěrného vztahu musíme investovat. Sami sebe. To nejlepší co v nás je. Musíme být odvážní, protože pravděpodobnost citového zranění je vysoká. Musíme být otevření a dávat, aniž bychom počítali. Dávat s důvěrou, že i ten druhý se zachová stejně a nebude počítat jako účetní.
A doufat, že to vyjde.

Ale, také bychom se měli naučit rozpoznávat lidi, kteří s námi i v nepodstatných maličkostech nehrají fér. Lidi, kteří nehledají opravdovou blízkost, ale jen povrchní uspokojení svého ega. Jednání takových lidí je báječně a vtipně popsáno a rozebráno v knize Erika Berneho: Jak si lidé hrají. Její přečtení vřele doporučuji. Ale pokud již v dnešní klik době nečtete knihy, mám pro vás velmi jednoduchý návod, jak takové lidi poznat. Důvěřujte svým pocitům. Pokud se po jakémkoliv rozhovoru s jiným člověkem necítíte dobře, zapamatujte si to a příště už si na něj dejte pozor.

Neplýtvejte svým časem na lidi, kteří vás chtějí jen využít. Takoví lidé bývali vždycky. Jenže dnes se i jinak dobře vychovaní a čestní lidé pod vlivem trávení času na internetu mění. Možnost a snadnost kdykoli přerušit čtení jakékoli stránky na internetu, opuštění poslechu či sledování hudebního klipu se promítá i do přístupu lidí k druhým lidem. Vzniká roztříštěná, klipovitá pozornost, která fluidně těká z podnětu na podnět. Delší setrvání, nedej bože spojené s nutností vynaložení vlastního úsilí, je nežádoucí a je třeba se mu za každou cenu vyhnout. Klik a jsem jinde. Klik a jsem zpátky.
Klik, klik, klik ... .
A ostatní lidé jsou považováni za stejně dostupné, jako informace na internetu. A stejně snadno odkliknutelní, pokud se objeví lákavější zdroj. Ve vteřině. Nelítostně a bez ohledu, jak se po odkliknutí budeme cítit.

Příklad 1: Společné venčení pejsků velmi brzy ráno. Svítá. Pan Jáchym vypráví několik minut veselou historku. Pak druhou. Protože jsem zažila něco podobného, dávám i já svou, mnohem kratší  historku k dobru. A zhruba dvě věty před pointou mě najednou pan Jáchym přeruší chvatným: „Já už musím jít!“ otočí se na podpatku a já už jen překvapeně a lehce zmatená zírám na jeho vzdalující se záda.
Právě jsem byla odkliknuta.

Příklad 2: Mám mezi svými přáteli manželský pár v seniorním věku. Protože dnešní situace na tuto věkovou skupinu doléhá obzvlášť tísnivě, snažím se jim věnovat tolik svého času a pozornosti kolik mohu. Paní Olivie podstoupila v posledních dvou letech dvě ortopedické operace. To obnáší zátěž na tělo i duši. Dlouhá rekonvalescence omezuje nejen vlastní fyzický pohyb ale i setkávání s lidmi a celou škálu normálního trávení volného času. Prostě pár týdnů si nemohla vyjít z bytu a i poté s velkou opatrností a nakrátko.

Při jednom setkání venku si paní Olivie upřímně posteskla, že jí ten nedostatek podnětů už leze na mozek a jak se to snaží sama kompenzovat. Nabídla jsem tedy svou návštěvu formou čaje o páté. Což je pro hostitele velmi pohodlné, uvaří konvici čaje a na stůl dá klidně kupované sušenky. Návrh vzbudil nadšení. Ale domlouvání termínu se nějak zadrhlo a po měsíci marné snahy se nakonec neuskutečnilo. To dokážu pochopit. Jenže na místě by byla upřímnost – bojíme se setkání vzhledem k dnešní situaci. Jenže tohle nezaznělo. Místo toho jsem se několikrát dozvěděla, že vlastně nemají čas, mají moc práce ...  .
Tak jsem v rámci jednoho mailu nabídla možnost, ať mi paní Olivie zatelefonuje. Tak se i stalo. Chvíli jsme si povídaly a pak najednou cvak a rozhovor byl přerušen. To se stát může. Za chvíli paní Olivie volala, že přišli příbuzní a zda může zavolat druhý den. Domluvili jsme si vhodný čas. A nic. Paní Olivie nezavolala. Mailem mi napsala, že měla dlouhý pracovní hovor. I to se může stát. A zda může zavolat další den. A já si začala připadat jako stránka nebo video na internetu. Klik na mě, klik jinam a až se mi to bude hodit, tak se vrátím.

A protože jsem se po přečtení mailu necítila dobře, další termín telefonického rozhovoru už jsem nenabídla. Takže „odkaz“ na mě, jakožto internetovou stránku teď končí errorem.