Návštěva v depu Kačerov

Pražské metro oslavilo 50 let. A slavilo stylově. Pozvalo cestující veřejnost do svého depa na Kačerově.

Zdroj: google maps

Metrem cestuji často a ráda. Proto jsem nezaváhala a vydala se na návštěvu do jeho zázemí. Upřímně řečeno jsem do té doby ani nevěděla, že na Kačerově nějaké depo je.
Industriální architektura má své kouzlo. U depa Kačerov to platí dvojnásobně.

Nejdůležitější stavbou areálu je velká hala vlastního depa která je 205 metrů dlouhá a 140 metrů široká. Denní světlo zajišťuje 5 světlíků přes celou délku budovy. Vnější plášť depa je příjemně světle šedý. Přední fasáda je zajímavě svisle i vodorovně členěná. Každá kolej má vlastní vrata s číslem koleje.

Navzdory své velikost působí přední fasáda velmi příjemně

Uvnitř depa byla pro návštěvníky připravena pestrá a promyšlená výstava všeho, co se v metru hýbe. Jako první nás přivítal Šrek. Zelený elektrický vozík na přepravu podvozků. Vzadu měl přikurtovaný podvozek před provedením údržby po 1,6 milionu najetých kilometrů. Kola podvozku sedí na minikolejnicích.

Pepové z depa mají smysl pro humor

Tohle z nástupiště neuvidíte

Dalším exponátem byly 4 různé typy jezdících schodů. Už od pohledu se mírně konstrukčně lišily a každý výrobce používal i jinak velká a jinak barevná kolečka. Dále historické a současné motory pohánějící eskalátory včetně metrových hnacích kol.

Poté jsem zjistila, že z depa bude vyjíždět vlak z jediné koleje, která je přizpůsobena na nástup a výstup cestujících. Po stranách koleje stála zelená železná plošina, opatřená na začátku a na konci schody a samozřejmě zábradlím. Neváhala jsem a nastoupila do vlaku. Když se vlak rozjel, teprve jsem si uvědomila velikost depa. Nejprve jsme projížděli podél skleněné stěny, poté podél stěny z přiznaných režných cihel. A najednou, ejhle zázrak, nad námi modré nebe a místo tmavého tunelu jsme ve městě. Minuli jsme stavbu připomínající řídící věž na letišti, podjeli most pod ulicí 5. května, mírně zatočili a potom už jsme se začali zanořovat mezi viditelné, nad povrch vystupující části tubusů metra, vedoucích na Jižní město. Vypadaly jako zadní část garáží. A ejhle, jsme v tunelu a vjíždíme do stanice Kačerov. Vlak poté běžným způsobem projel až do Holešovic.
Zpátky do depa šlo jet kterýmkoliv vlakem, u kterého na Kačerově hlásili, že tam končí. Cesta zpět byla stejně zábavná, jen v obráceném gardu. Mnohem víc jsme si užili velkolepý pohled na přední fasádu depa.

Jedeme metrem a vidíme ven do krajiny

Areál depa je vlečkou napojen na železniční trať. Proto byla součástí dne otevřených dveří i vystavení několika specializovaných pracovních lokomotiv.

Uvnitř depa jsem si prohlédla prázdnou kolej s plošinami pro výstup cestujících, koleje s montážními jámami a výstavu vlaků. Asi poprvé jsem si všimla zapuštěných schůdků u dvířek z kabiny strojvůdce. Vidět byl i masivní pohyblivý kontakt, kterým si vlak bere elektřinu z napájecí koleje. Zajímavé byly i žluté kovové krabice, které slouží jako dočasný schod pro přístup do vagonů dveřmi pro cestující.

Detaily přední části vlaku jsou lépe vidět po kliknutí na foto

Část depa s montážními jámami

Dalším exponátem byla malá žlutá dýzlová lokomotiva, která tahá vlaky v případě poruchy elektrických motorů. Návštěvníci se mohli na lokomotivu vyšplhat a nechat se vyfotit jen tak nebo s žertovnými cedulemi typu „kontrola jízdenek“ a podobně.

Vystavena byla i historická ruská souprava. Bylo vidět, že soudruzi z Ruska neuměli v době jejich vzniku ještě ohýbat sklo. Přední plocha čumáku historického vozu byla složena ze tří rovných skel. No, ono v tunelech metra stejně není mnoho k vidění, ale aerodynamika byla samozřejmě horší.

Ruské mašinostrojitělstvo se nezapře

Posunovací vozítko, prcek co utáhne celý vlak

Jediná kolej v depu, kde mohou bezpečně a důstojně vystoupit cestující

Na závěr jsem se nechala z depa ještě jednou vyvézt na Kačerov.