Vstanou noví dinosauři…

Při pohledu na TO, co se nám rodí z dinosauřích vajíček, nakladených veřejně i potajmu v uplynulých letech do vládních institucí, na ministerstva či do poslaneckých lavic, mi připadlo vhodné parafrázovat v titulku tohoto blogu název knihy prvního, sice svobodně nezvoleného, ale zato dělnického prezidenta Antonína Zápotockého, který rozuměl řízení státu také jako koza petrželi.

Odborník na chemii, nyní bojovný strážce státní pokladny Kalousek, nám ordinuje po pořádných kapkách kyselinu sírovou a tvrdí, že ji musíme užívat, abychom byli zdrávi. Sice poněkud podivná medicína, ale podle pana ministra ta jediná, která nás zachrání před „katastrofou“ řeckého typu.

 "Ke škrtání stačí kalkulačka" (Petr Nečas)

Ačkoli šedou kancelářskou myšku v podobě premiéra Nečase zrovna nemusím, ale za tato vzácná slova mu tleskám. Pan „ekonom“ Kalousek si totiž ruku v ruce s dalšími koaličními ministry vybral tu nejschůdnější cestu k ozdravění veřejných financí, jaká existuje. Škrty, škrty a zase škrty. A to je podle Kalouska teprve rozcvička na příští rok! Vzhledem k tomu, že pan ministr financí sedí na státní pokladně, drží své koaliční partnery ve vládě pěkně pod krkem. Ti se občas sice nesměle ozvou, ale jakmile se na ně hlavní pokladník zle podívá, rychle couvnou a stáhnou ocas mezi nohy.

S politováním musím konstatovat, že se naplnila slova z mého blogu z 2. června tohoto roku (viz: http://preucil.blog.idnes.cz/c/141464/Zvitezi-u-veckaru-rozum-nad-vladnimi-ambicemi.html). Tehdá jsem se pokusil dát pár rad Radku Johnovi, ale, jak je vidět, bylo to marné. Jeho slavné prohlášení „opravdu netoužíme po žádných křeslech, toužíme po prosazení programu. Nikdy nebudeme sedět ve vládě, kde sedí političtí dinosauři,“ zmizelo v propasti zapomnění a dnes se z něj stal pouhý pan „podržtaška“ šéfministra Kalouska.

 Na dinosaury s plácačkou?

Co si budeme nalhávat, volby vyhrála fantasmagorická vidina většiny voličů, že vhozením toho správného lístku se zbavíme všech politických dinosaurů. Chyba lávky! Čeští dinosauři se totiž množí rychleji než mušky octomilky (Drosophila melanogaster). Ty sice nakladou do ovoce až 400 vajíček, z nichž se za tři, čtyři dny vylíhne nová generace, ale existuje spousta receptů, jak se jich zbavit. Nejjednodušší je pochopitelně plácačka, ale tou bychom dinosaury pouze pošimrali. Jeden babský recept radí, umístit do místnosti s muškami sklenku červeného vína a ony se prý utopí. To by možná platilo tak na pana Kalouska, protože ten by jeho vůni asi těžko odolal, ale co s ostatními? Těžko můžeme čekat, že přiletí nějaký zatoulaný asteroid, který před 65 miliony let zlikvidoval ty skutečné dinosaury.

Do vymetání Augiášových chlévů, které se nacházejí na všech našich ministerstvech a v dalších institucích, se nikomu zrovna moc nechce. Ono se není čemu divit. Politika já na bráchu, brácha na mne, se v tomto státě praktikuje už dlouhá léta a tak není divu, že každý na každého něco ví. Šlápnete jednomu na kuří oko a on vám to vrátí i s úroky. Naši noví vládci to tedy raději nechávají na investigativních žurnalistech a doufají, že se neprovalí všechno. To se stalo v případě slavných armádních minometů, které byly a nebyly, a kdyby byly, tak by byly i kulaťoučké milionky v kapsách ministerských ouředníčků. Obavy se naplnily. Obviněný ouřada se ozval, ukázal prstem na Kalouska, Kalousek na Nečase a už to jede. Ale což, zanedlouho bude zase ticho po pěšině a náš velký chemik – strážce pokladu, bude dál škrtat.

 Vezmeme všem, ale na své si sáhnout nedáme!

Škrtací mánie postihne hlavně státní zaměstnance. Do soukromé sféry zatím bohudík vládní prsty nedosáhnou. Státní zaměstnanci mají přijít o 10%, odbory však tvrdí, že v součtu to bude až 43%. Ne, že bych byl nějaký obdivovatel státní byrokracie, už dlouho tvrdím, že státních úředníků by nám stačila polovina, ne-li třetina. Máme jich totiž o hezkých pár desítek tisíc více, než za federálního socialistického státu, kdy vlastně spravovali dvě republiky. Ale škrty se mají týkat i zdravotnictví. Změny tarifních tříd mají připravit např. zdravotní sestry až o 10 000 korun, lékaře až o 14 000Kč. Není divu, že lékaři a sestry chystají hromadný exodus do zahraničí.

Proč si ale vládnoucí panstvo neutáhne také vlastní opasky? Podle koaliční dohody si totiž mají ústavní činitelé snížit platy o pouhých 5%, což dělá 7,5 mld. Kdyby si je snížili o 10 %, jak to dělají u všech státních zaměstnanců, přibylo by do rozpočtu celkem 15 mld. a nemuselo by se vůbec sahat ke škrtům v sociální oblasti, či k drastickým škrtům na vnitru a ve zdravotnictví.

 Kde vzít a nekrást?

V žádném případě si nemůžeme nalhávat, že je naše ekonomika zdravá. Ale získávat potřebné miliardy jen pouhým škrtáním, to není ani reforma veřejných financí, ani systémové ekonomické řešení. To dokáže s prominutím každý blbec. Politika škrtů je naprosto scestná a podle mne šílená. Připomíná situaci, jakoby chirurg nejdříve uřízl pacientovi ruku a pak teprve zjišťoval, zda neměl náhodou zánět slepého střeva. Vláda nejprve seškrtá naprosto nesmyslné částky a pak teprve provádí audity, kde se dá vlastně ušetřit.

Podle poslední zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu prošustroval stát jen na nevýhodných státních zakázkách při stavbách silnic a železničních koridorů 178 miliard. A co teprve, až bude příští rok v březnu uzavřena kontrola, jak armáda nakupuje zbraně včetně obrněných transportérů a dopravních letadel. Máme zde tedy 178 miliard, u kterých je nad slunce jasnější, že byly vyhozeny zbytečně. Proč tedy pan Kalousek, když už tak rád škrtá, neškrtne onu částku zcela prostě z rozpočtu na státní zakázky pro příští rok, a je vymalováno. Ty peníze přece nemohou v rozpočtu chybět, když byly vyhozeny zbytečně. Oněch 178 miliard trojnásobně překračuje plánované škrty ve výdajích (potřebujeme ušetřit „pouhých“ 60 miliard), dotýkajících se převážně sociální oblasti a mezd. Je vidět, že tyto peníze vyhodil stát naprosto zbytečně a bez skrupulí to udělá znovu. Tady vidím jako nutnost i zvýšení kontrolní pravomoci a nezávislosti Nejvyššího kontrolního úřadu, který by mohl navrhnout vládě zrušení neefektivních výdajů.

 Co se státem, prolezlým korupcí?

Jedinou cestou je dokonale zprůhlednit státní finance. Celý systém státních účtů a státní pokladny, musí být plně transparentní. Minulý víkend jsem se zúčastnil Celostátního fóra České pirátské strany. Právě její hospodaření by si měli politici, bránící se transparentnosti zuby nehty, vzít za příklad. Jako první strana v České republice mají piráti transparentní bankovní účet. Každý, kdo má zájem, si může otevřít na internetu příslušnou stránku internetbankingu ČPS a sledovat každý pohyb na jejich účtu.

Proč politikům tolik vadí automaticky zveřejňovat na internetu veškeré informace, dokumenty i smlouvy, které přímo nepodléhají utajení nebo nejsou osobního charakteru? Kde jsou sliby Véčkařů, kteří v předvolební euforii slibovali, že téměř okamžité zavedou na internetu informační systém, ve kterém se objeví všechny veřejné zakázky, nepodléhající utajení? Následovat musí kroky (rovněž dlouho slibované), že z výběrových řízení na státní zakázky budou vyřazeny společnosti s neznámými vlastníky či společnosti, které v minulosti předražily zakázky.

  Od pirátů dinosauři nehrozí

Ostatně k České pirátské straně ještě jednu poznámku. U valné části lidí stále panuje přesvědčení, že jde jen o partičku notorických stahovačů z internetu, kterým nejde o nic jiného, než ukrást ze světové sítě všechno na co se dá koukat, nebo se to dá číst či poslouchat. Podle mne je Česká pirátská strana plnokrevnou politickou stranou, stranou, která má budoucnost, stranou především pro mladé lidi, kteří bohužel zůstávají přes veškeré sliby na okraji zájmu všech parlamentních stran. Vedle svobodného přístupu k informacím, jde ČPS i o skutečně otevřený stát, požadují jeho otevřené hospodaření, umožňující snadnou občanskou kontrolu. A navíc, na uskutečnění těchto plánů mají i skutečné odborníky a žádné dinosaury. Jsou mezi nimi ekonomové, mladí vědci či právníci, kteří se podílejí na tvorbě programu, jenž by měl oslovit především mladou generaci. Právě ta má před sebou díky žalostnému stavu tohoto státu pěkně těžké časy.