Ve vládě umí škrtat každý, ale počítat nikdo!

Před nedávnem, v období přípravy úsporného rozpočtu, pronesl premiér Nečas moudrá slova: „ke škrtání stačí obyčejná kalkulačka“. Já jsem si je dovolil převést do hovorové češtiny, jako: škrtat umí každý blbec. Škoda, že se pan premiér osobně vyřčeným moudrem vůbec neřídí.

O tom, že ministr financí Kalousek rozumí ekonomii jako koza petrželi, není třeba nikoho přesvědčovat. Dokazuje to ostatně, den co den, nejlépe to předvedl před třemi lety, kdy uprostřed celosvětové krize sestavil, jakoby se nechumelilo, naprosto nesmyslně rozpočet, který s nějakými propady ekonomiky absolutně nepočítal.

O tom, že tento stát musí šetřit, také není pochyb, to víme velmi dobře všichni. Ale proč jde tato vláda tou nejjednodušší cestou, která bude mít dopad nejen na životní úroveň statisíců lidí, ale následně i na jejich koupěschopnost s pochopitelným snížením příjmů do státního rozpočtu? Odpovědi mohou být dvě. Buď to vláda neumí, nebo nechce. Přitom řešení se nabízí hned několik samo, jenže je nikdo z vládního kabinetu nechce slyšet. Unisono melou svou obehranou písničku, že platy ve státní správě musí jít dolů.

V žádném případě nejsem tak slepý, abych neviděl, že ve státní správě existuje v řadě odvětví přezaměstnanost a práci, kterou by zvládl v soukromé firmě jeden, vykonávají tři lidé. Ale škrtat šmahem bez jakýchkoliv předchozích auditů a analýz je ryzí arogance a důkaz vlastní neschopnosti. Zejména týká-li se to zdravotnického personálu, hasičů či policistů.

 Stačí chvilku počítat

Podle vládního prohlášení musí tento stát ušetřit 60 miliard, aby se deficit státního rozpočtu nedostal příští rok přes 135 miliard. Ale kde je vzít a nekrást? A je opravdu nutné sahat na všechny platy? A je opravdu nutné lhát lidem, že to jinak nejde? Počítejte se mnou.

5 miliard visí na ministerstvu obrany. Když se ministr vnitra Radek John rval o vládní křesla, sliboval, že ministerstvu obrany se škrtne z rozpočtu 10 miliard. A ejhle, jen se usadil do dobře polstrovaného vládního křesílka (sice na jiném ministerstvu), na slib zapomněl a pokorně souhlasí s pouhými pěti miliardami.

7,5 miliard mělo přijít podle předvolebních slibů do rozpočtu díky tomu, že si měli ústavní činitelé snížit platy o 10%, jak to udělali u všech státních zaměstnanců. Jenže oni jsou přece jiná kasta a tak si nakonec sníží platy o pouhých 5%. Kdyby splnili svůj slib, nemuselo se na platy státních zaměstnanců sahat vůbec, protože na ně je plánováno snížení výdajů o 5 miliard. Jenže platy ústavních činitelů jsou v tomto státě tabu. Raději by si koleno nechali vrtat…

24 miliard by se dalo uspořit z rozpočtu na předražené dálnice a železniční stavby. To je totiž částka, o kterou dodavatelé zdražili stejné stavby oproti cenám před pěti lety. Kdybychom měli jít do důsledků, šlo by dokonce o částku 178 miliard. Tuto částku totiž nedávno vyčíslil Nejvyšší kontrolní úřad. A to není všechno. Počítejme dále.

4 miliardy by přineslo do státního rozpočtu nové zdanění hazardu, kterému brání drtivý lobbing mezi zákonodárci a kterému podlehl i zdánlivě čistý prezident Václav Klaus, který nový, už schválený zákon, vetoval. Bodejť by také ne, když do jeho Nadačního fondu údajně plynou peníze ze sítě kasin Happy Day!

6 miliard by zůstalo v rozpočtu, kdyby se odložil připravený pokles firemní daně z 20% na 19%.

7 miliard by ušetřil stát, kdyby neplatil dluhy za někoho, kdo to vůbec nepotřebuje. Konkrétně je to podnik Správa železniční dopravní cesty, jehož dluhopisy se náš přebohatý stát rozhodl galantně uhradit, přičemž tento podnik vlastní nemovitosti za desítky miliard, které by mohl snadno zpeněžit. Ale proč by to dělal, když se mu sama nabízí dojná kráva.

6 miliard by stát získal, kdyby do platů převedl očekávané zvýšené příjmy zdravotních pojišťoven, které by je stejně utratily za výstavbu dalších honosných sídel.

 Suma sumárum, máme tady na stříbrném podnose 59,5 miliard korun, které potřebujeme ke stabilizaci státního rozpočtu. Opatření jsou to naprosto bezbolestná, bez dopadů na občany, bez následných kaskádových efektů ve spotřební sféře. Pracuji v soukromé sféře a tam se také šetří. Šetří se na provozních nákladech, šetří se na služebních cestách, na provozu aut, spotřebě papíru atd. Žádný rozumný zaměstnavatel nesahá na platy svých zaměstnanců. Moc dobře totiž ví, že za méně peněz dostane méně kvality. A nekvalitní zaměstnanci mu přinesou pochopitelně nižší zisk.

 Kde je slibovaný boj proti korupci?

Před volbami měli politici všech vládních stran plná ústa boje proti korupci. Slibovali hory doly, okamžitá protikorupční opatření, transparentnost státních zakázek a kdesi, cosi. Nová vláda sedí v křeslech od 13. července a skutek utek. Sliby, že státní zakázky budou zveřejňovány na internetu, tiše utichly a vše je při starém. To čemu vláda říká protikorupční opatření, nemá se systematickým bojem proti korupci a nějakou koncepcí absolutně nic společného.

Nejvíce brojily proti korupci Věci veřejné. Jediným výsledkem jejich „boje“ jsou směšné brožurky ministra Radka Johna, nad kterými se dobře baví i dítka na prvních stupních základních škol. Podle organizace Transparency International, která průběžně mapuje korupční prostředí v České republice, přichází náš stát ročně o 30 miliard korun! Podle nejčerstvější zprávy ekonomických expertů je to však dokonce 200 miliard korun! To je podle všech známek pro vládu částka naprosto zanedbatelná, protože nedělá absolutně nic, aby tyto peníze ochránila. Ono je daleko snadnější držet v ruce pero a škrtat, než se snažit chytat zloděje.

Pokud bychom ještě oněch pouhých 30 miliard přičetli k ušetřeným 59,5 miliardám, dostaneme se na 89, 5 miliard a místo snižování platů, bychom mohli zdravotníkům, hasičům či policistům na platech přidat a ještě by zbylo na nákupy nové techniky. Pokud bychom však s korupcí zametli dokonale, což je více méně nepravděpodobné, tento stát by se zbavil díky oněm 200 ukradeným miliardám i všech dluhů a měl dokonale vyrovnaný rozpočet.

Jenže to by musel někdo v naší vládě chtít. Není žádným tajemstvím, že honosná slova o dinosaurech a jejich odchodu, byla jen plácnutím do vody. Dinosauři přežili a naopak se rozmnožili. Na nejvyšších postech tohoto státu jsou stále titíž lidé, úzce provázaní s korupčním prostředím minulých vlád. A ti si rozhodně do svého hnízda s odpuštěním s..t nebudou!

 Promiňte, pane Kalousku, při vašem vzdělání, ale to co jsem vyčíslil, jsou obyčejné kupecké počty, které ovládá průměrný středoškolák, neřkuli žák základní školy. Jak je ale vidět, pro vás a vaše kolegy ve vládě jsou  neřešitelným oříškem. Doporučuji vám půjčit si učebnici matematiky pro základní školy a začít znovu!