Plky. Byla jsem na xx venkovských zábavách a rvačky tam nebyly.

Stručně řečeno - kdo se nezapletl do nějaké pumelenice na dědině - tak vlastně na žádné zábavě, ani nebyl ! Zajímavosti - Nestěžoval si nikdo, pouze občan s poloshilým plotem. Ukázalo se, že ty plaňky jsou ideální nástroj ! A to hlavní - Pořád ty rvačky měly jakou úroveň - tj.,pokud soupeř upadl - V životě do něj nikdo nekopl !

U nás v pohraničí to byly rvačky domácí versus kluci na opušťáku. Místní holky stačily tak tak pro nás, natož pro několikatisícovou armádu, tak proč je nepouštěli i ve všední den. Taky mám šrám na tváři po kudle.

V naší podkerkonošské vesnici to bylo trochu jinak, protože my Pražáci (plus Liberečáci, Jablonečáci) jsme tam nespadli jen tak z ničeho nic, jakože by si tam naši rodiče náhodou koupili chalupu, ale všichni jsme tam měli kořeny po babičkách, dědečkách... Takže nás tam místní brali jako napůl jejich. Zvlášť když jsme tam naprosto nezištně šířili kulturní osvětu ve formě nahrávek na mg páskách (a v té době rozhraní 70 ́s a 80 ́s už i na prvních kazetách).

Za celou dobu chození po zábavách jsem nebyl u jediné rvačky. Ve Třtěnici byl takový velký areál, kde u každého dlouhého stolu seděla jedna vesnice. Tam párkrát došlo k nějakému pošťuchování, ale aktéři si vždycky vzali od pořadatelů vracenky a šli si to vyřídit někam za areál.

jenomže byly tak tancovačky v Jižních Čechách kde bylo více Paržáků jako místních. Takže si to ve svých dederonkách a černých kalhotách rozdali dvě vesnice mezi sebou. pak ii na několik let zakázali. Ovšem větší rvačky byli v padesátých letech v Praze. To když se do sebe pustili Krč s Michlí tak šlo o život.

Tam u Slaného, možná v obci Kvíček, moc nechybělo. A z autora zbyl málem jenom flíček

Souhlas, zábavy se bez rvačky neobešly a Pražák byl pro místní často jako rudý hadr. Ještě bych ale rozšířil okruh působení rvaček taky na svatby, kde často docházelo na parodie na rvačku (při vyšší míře alkoholu).

Moje paměť praví, že snad na každé zábavě mnou navštívené se strhla rvačka - tedy, upřesňuji, ne mou zásluhou, já se držel zpátky, ale díky výbavě a průpravě jsem se nemusel bát.

V Martinicích se tradovalo, že dokud není jeden mrtvý, zábava se opakuje :-)

Lze se tedy jenom divit, že toho nevyužívalo SNB a její státobezpečnostní odbory při rozhánění nepovolených koncertů při tom množství agentů, které mělo k dispozici. Stačilo vyvolat rvačku, esenbáci pak se mohli tvářit, že koncert rozpouštějí, protože chtějí pomáhat a chránit.

Proč ty mínusy za kritiku hlouposti esenbáků?