Co to je za čipovinu?

Já čtu oba a o oba mám rád. ba jsou vynikající spisovatelé

Možná by vám pomohlo, kdybyste se naučil německy?

Zhruba stejně přiléhavé přirovnání jako že kdo nečte Kafku, nemůže rozumět kafi a taky kafkám.

Psaní obou je diametrálně odlišné, jenže co se liší, nemusí být v konfliktu. Jakkoli píše Hašek násobně přístupněji a hlavně zábavněji než Kafka, jeho příběh o Švejkovi není jen bodrá bžunda, má další vrstvy, taky jsou v tom silně intelektuální tóny. Oba autoři píší o absurditě systému jen každý jinak. Zvládnout je oba není nijak v konfliktu, je to jen otázka šíře záběru.

já četla oba. z Kafky jsem byla smutná, až deprivovaná, ač poučená o univerzálních pravdách. zatímco Hašek mě bavil a a poučil o lidské povaze a světa běhu. chytří byli oba až brrr, i když Hašek právě tím, že dokázal literární zkratkou psanou lidovou řeč ívystihnout podstatu věci, je obecně srozumitelnější. tudíž osloví více lidí. Kafka se zabýval pochroumanou lidskou duší jako abstraktem, zatímco Hašek ji bral jako normální běžnou věc (každej jsme jinak blbej). jazyk měli krásnej a bohatej (Kaka také díky překladatelům). život neměl lehký ani jeden. ale možná je lepší se upít, než se asketicky utrápit.

vaše paralela je každopádně trefná, díky

Celkem dobrá analogie

Do hospod a kaváren jsem moc nechodil a ani nechodím. Nejraději chodím do dobrých restaurací a vináren.

Švejk mne v dětství nijak moc nenadchl. Přečetl jsem tehdy jen část prvního dílu. Až později, asi ve čtyřiceti, jsem si koupil jeho pěkné ilustrované čtyřdílné vydání (ve dvou knihách) a první dva díly jsem si přečetl. Líbily se mi. Asi to bylo tím, že už jsem byl po vojně a též lépe poznal paradoxy-nelogičnosti života a světa, a postavu Švejka lépe pochopil. Velkým příznivcem Haška ani Švejka jsem se však nikdy nestal. Chápu Švejka, ale není to můj styl. I když mi jednou jedna Maďarka během vážné diskuse v Holandsku rozlobeně řekla, že má připomínka je připomínka českého Švejka. Dotklo se jí, že švejkuji.

Asi v 18 letech jsem si přečetl Proces od Kafky. Vůbec se mi nelíbil, bylo pro mne těžké se těmi pro mne nezáživnými a dle mne vyumělkovanými příběhy prokousat. Když jsem však začal, tak jsem se donutil knihu dočíst, třeba jen proto, že mi jej jeden přítel doporučil. Bylo to vydání Procesu z šedesátých let s předmluvou či doslovem Goldstückera a ten doslov se mi líbil. Vlastně tam především napsal, že Kafka byl odcizen životu i sám sobě. Vím, že Kafka v nadsázce popisuje nehezké věci v diktaturách a manipulativních společnostech. Osobně jsem se takovýmto věcem raději vyhýbal a jako člověk studující exaktní vědy, jimiž jsem se pak živil, jsem měl štěstí, že jsem se takovým extrémům celkem vyhnul. V mládí jsem byl trochu enfant terrible a naštěstí jsem si to mohl dovolit. Tušil jsem však, kde jsou hranice a dával jsem si pozor, abych je nepřekročil. V roce 1977 jsem emigroval a opustil komunistickou diktaturu, abych později zjistil, že v Nizozemsku je také dost lidí, kteří socialismus až komunismus obdivují. Měl jsem kdysi pár takových kolegů v jednom výzkumáku. Koupil jsem si zde sebrané spisy Kafky v překladu do nizozemštiny. Přečetl jsem toho z nich však málo.

Hledáte rozpory tam, kde žádné nejsou.

Díky všem za bohatou a plodnou diskuzi. Samozřejmě Kafka byl v prvé řadě Žid, ovšem v předválečné době byl Žid v Praze brán jako synonymum Němce (vlastně v 19. století také). Češi se s Němci stýkali jen minimálně, dokonce každá část obyvatelstva hlavního města měla své korzo (Němci na Národní třídě, tehdy zvané V alejích, Češi měli Příkopy). Byly to prostě dva rozdílné světy a bohužel pro další vývoj republiky nesmiřitelné. Nikde jsem nenašel zmínku, a to mezi mé přátele patří přední haškolog Radko Pytlík i spisovatelův vnuk Richard, že by se Kafka s Haškem setkali. Nepopírám, že by to byla zajímavá konfrontace, ona už stačila ta památná diskuze Arbes - Hašek. Ale to už je mimo téma tohoto blogu.

Takže ještě jednou díky za diskuzi, tentokrát byla věcná a obešla se bez osobních útoků.

Á propos, s tím českým a německým korzem to bylo právě naopak. Češi ho měli na Národní a Němci na Příkopech...

Hašek se dokázal potkat s leckým - nejen s Kafkou, ale třeba i s Albertem Einsteinem za jeho pražského pobytu. Dokonce je o tom jistá zmínka ve Švejkovi. Tipnete si kde?

No, odhlédněme od historických nepřesností (Kafka nebyl "bytostný" Němec).

Rozdělení příznivců Kafka/Hašek podle druhu občerstvovacího zařízení není zrovna šťastné. Sečtělí návštěvníci se najdou tam i tam. Ovšem v dnešní době, kdy oba autoři dlí v kánonu světové beletrie, lehce poučený čtenář dodá snad jen, že středoevropská literatura (plus např. Musil) v tehdejší době psala dějiny (a není třeba ji stavět proti sobě)...

Každopádně Kafka byl svého času u nás (resp. v socialistickém světě) nežádoucí. Historický význam měla konference o Kafkovi v r. 1963, která významně odstartovala kulturní obrodu 60. let. Jak moc komunistům ležel Kafka v žaludku, dokazují vzpomínky Antonína Novotného (který zdaleka nebyl ten nejhorší): "Imperialisté v boji s naší marxistickou ideologií vyrukovali s Kafkou. Stal se jejich šlágrem hned po válce, trvalo dlouho, než pro něho našli půdu u nás. Tento pražský spisovatel německé národnosti odpovídal svojí tvorbou jejich revizionistickým záměrům proti socialistickému realismu, který odpovídal našim potřebám. Pokusil jsem se ho přečíst, ale přiznávám otevřeně, že to vyžadovalo osobní sebezapření."

Hašek ani Kafka mi nic neříkají. Pochopit je dokážu, ale proč bych to dělal, když mě nezajímají.

Rád mám Zdeňka Jirotku. Patřím tedy do hospody nebo do kavárny?

No vidíte a já čtu nejraději P. G: Woodehouse.

Možná bych měl tvrdit,že patřím do nějakého londýnského klubu...

Stručně řečeno: dejte s tím pokoj! Autor vám nastínil pouze dvě možnosti, tak se toho držte a nevystupujte z řady.