Major Zeman versus kapitán Kloss

Snad je to jen náhoda, že jsme si letos mohli v trafikách – kromě mnoha jiných - kupovat i levná DVD se seriály premiérově uvedenými na našich televizních obrazovkách v dobách nejhlubší totality: Osmnáct dílů polského rozvědčíka Hanse Klosse (natočen 1968, u nás poprvé vysílán 1971) a Třicet případů majora Zemana (začátek série 1975). Obě DVD-řady měly vysokou prodejnost. Zatímco major Zeman se ani nesnažil zakrývat ideovou poplatnost době svého vzniku, s „neprůstřelným“ Polákem to bylo přeci jenom trochu jinak.

Gestapak Brunner a neprustrelny Polak

Jako kluci jsme příběhy Hanse Klosse přímo hltali (neměli jsme možnost srovnání -počátkem sedmdesátých let mu konkurovala na plátnech českých kin jen přiblblá západoněmecká série s agentem FBI Jerry Cottonem – Smrt v červeném jaguáru, Dynamit v zeleném atp. atp.). Pozdější Zeman jen vzbuzoval útrpné pousmání a ač se komunistická moc snažila jak chtěla, z Vladimíra Brabce idol žen udělat nedokázala, působil zcela bezpohlavně.

To představitel kapitána Klosse Stanislaw Mikulski (příští rok oslaví 80. narozeniny) Zemana převálcoval na celé čáře. Poláci také přistoupili k natáčení trochu jinak – kromě prvního dílu není vůbec jasné, pro jakou zahraniční rozvědku agent s krycím jménem J-23 vlastně pracuje. Na rozdíl od bezpohlavního tuzemského majora je navíc Kloss obklopován nejrůznějšími ženami.

Traduje se také historka, že v době prvého vysílání kapitána Klosse v tehdejší NDR vyšla na titulní straně východoněmeckého magazínu celostránková fotografie Stanislawa Mikulského v uniformě abwehru s podtitulkem „Toto je idol současných polských žen“. Což v Polsku pochopitelně přijali negativně a vznikla z toho menší diplomatická roztržka.

Stejně jako v seriálu o Zemanovi se i v Klossovi podařilo kouzlo nechtěného. Díl Mimikry s písničkou Bič boží (nepovedená dehonestace skupiny Plastic People) se stal nejoblíbenějším a z Biče božího se stal hit. Hans Kloss měl zase velkého protivníka v gestapákovi Hermannu Brunnerovi, ovšem jeho představitel Emil Karewicz vtiskl původně odpuzující postavě určitý lidský rozměr a jak už to bývá, mládež místo Rychlých šípů a Mirků Dušínů začala dávat přednost Bratrstvu kočičí pracky. Tak se často citoval Brunnerův výrok: Nenávidím pohled na zbité muže, jestliže jsem je neztloukl sám. Mohli bychom toto nazírání mladých hodnotit jako cynismus, nicméně toto bylo důsledkem komunistické propagandy, ten, co byl proti nim, byl nám určitým způsobem bližší. V majoru Zemanovi tak v prvých dílech zase získával plusové body západní agent Bláha v podání Radka Brzobohatého.

Pokud oba seriály hodnotíme z pohledu dneška (tedy pohledu ost-algického), kromě falšování historie jim musíme (pro někoho bohužel) přiznat i to, že stále přitahují početnou diváckou obec a to nejen v zemích svého vzniku.