Pes si hlídá svůj rajon.

Měli jsme prosklený vstup do domu a před ním předzahrádku. Sousedův pes chodil našeho psa ke dveřím provokovat, jako by měl radost, jak se ta naše dobrmanka za sklem vzteká. Soused - rozumný chlap - chtěl, aby náš pes jeho psa odnaučil otravovat. Se strachem jsme naši fenku nechali před domem. Psi se potkali každý na "své" straně u silničního obrubníku, štěkali, ale neporvali se. Jakmile sousedův pes přes obrubník překročil na naši předzahrádku, naše fenka ho rafla. Od té doby čoklíci respektovali hranice, aniž bychom je to my lidé učili.

Toho se vždycky bojím, zúčastnit se nějaké psí rvačky. Jenže Rex, ač mini pes, je o to víc akční. Bohužel nedomyslí, jaký by byl asi konec. Je to vždy o nás, lidech.

Je to zvláštní, ale když Oriho napadl jorkšír, fakt nekecám, tak ten můj jen čuměl, co to jako má být. Teprve když ho jorkšír kousl do packy, zjistil, že to bude asi vážnější, tak si ho přidržel oběma do chvíle, než jsem jorkšíra převzal a vrátil ho vyděšenému majiteli. Jorkšír neutrpěl sebemenší zranění, Ori se k podstatně menším psům řídí heslem "Orel much nelapá".

Mám pubertálního, lehce postiženého a rozmazleného boxera. V poslední době si začal vyskakovat na větší psy (a na koně), takže ho téměř pořád vodím na vodítku. Když se dostane do zápalu boje, nereaguje na nic.

Potkala jsem mladíka s retrívrem, který mne vyzýval ať toho svého asociála pustím, že si pohrají... Netroufla jsem si a mladý muž mi přednesl teorii, že můj pes se pere vlastně proto, že má ve mně zastání. Kdybych ho prý nechala se porvat a nevšímala si ho, tolik by si nevyskakoval. Je to prý rada zkušené veterinářky. Něco na tom je, když jsem kousek za ním, on je na volno a náhodou potkáme psa, vystartuje na něj až když jsem já na 2 kroky.

Jen jsem ještě nedostala odvahu tuhle teorii ozkoušet v praxi.

Mladík měl zřejmě pravdu, boxer versus retrívr je celkem férový souboj, obě plemena nejsou krvelačná a většinou je rvačka přestane za chvíli bavit. Nedá se na to ale stoprocentně spolehnout a pokud se dva psi opravdu do sebe pustí nafest, je třeba součinnosti obou majitelů, aby je od sebe dostali. Takže to spíše nedoporučuji.

Docela by mě zajímalo, kde byl ten nápaditý chovatel retrívra ve chvíli, kdy tento sklízel plody jeho idiotského jednání. A to retrívr je celkem mírumilovný pes, být to dobrman nebo něco bojovného, nenechal by se odejít a dopadlo by to hodně špatně.

Oni ho mají na zahradě, vracejí se domů zřejmě až večer. Ten pes asi nevypadl poprvé, protože barák má přístup i z druhé strany a on tam hned zamířil.

předesílám, že chovu nerozumím. Ale zaráži mne ... stát tam... proboha... dlouho stát.?..chápu chodit okolo, ale tohle jako výcvik? Jednoho vycvičím tak, že druhého cizího, co je skoro jako rukojmí, poškodím? Slaboši, kteří si ve výcviku vlastního psa nevěří. Aleši, běhejte, chytněte je a natáhněte jednu pěstí, příště.. ten pes je vlastně taky chudák.

Oni si to vlastně ti psi vyřídili mezi sebou, za což jsem byl rád, ale ještě spokojenější byl Ori. Mlátit se s majitelem (většinou chodila žena) by asi nebylo správné řešení, blbé jen bylo, jak vždycky včas zmizeli, než jsem jim mohl cokoli říci...

A jajaj...:-)) já jsem jednou na cvičáku ruku do rvačky strčila...ale nic moc...:-)) Vám karma!

Já chovám NO už skoro třicet let, takže rvaček jsem zažil spoustu, ovšem nejhorší pro mě bylo, když se mi do ruky zakousl středoasijský pastevecký pes. Pár kousanců od těch normálních plemen jsem nebral vážně, ale ten asiat je obr a fakt to hodně bolelo.