Jestli se na tenhle stát K.K. dívá z nebe, musí chudák v hrobě rotovat...

Typický p.Presler  Srovnává se tu nesrovnatelné a výše karmy ukazuje, jak zjednodušující pohled má "osazenstvo" u klávesnice čtoucí blogy na iDNES. Doufám jen, že vzpomínka na K.Kryla souvisí s blížícím se dvacátým výročím od jeho smrti. Poslední léta života K.Kryla byla plná paradoxů. Pamatuji, jak jsme ho po návratu zpět do ČSSR (30.11.1989) vítali s láskou a ovacemi. Rozhodně jsme na něj nezapomněli. Sály praskaly ve švech, znovu vydané desky šly na dračku...ale ta euforie netrvala dlouho. Veřejnost z Kryla udělala živoucí legendu, postavila ho na piedestal, ale zároveň se vytrácel zájem o jeho názory na aktuální dění. Album z roku 1992 "Monology" už stálo za prd. Jeho texty o neporozumění mezi exulanty a čs.občany či o neblahém dědictví komunismu bylo statické omílání pořád stejného dokola. Pořád kritizoval vše a za každých okolností, všude viděl jen marasmus...jeho neomalená jedovatost byla někdy dosti trapná a únavná. Stával se zatrpklou karikaturou sebe sama.Je hrozně snadné dnes poukázat na různé nešvary, které v naší společnosti za poslední dvě desetiletí hrůzně rozbujely, a říct, že to všechno Karel Kryl předvídal. Rozporuplná osobnost Kryla ve svém celku daleko přesahovala sžíravé a někdy dost laciné satirické šlehy, které zpíval a recitoval v závěru svého života. Je hrozně jednoduché vše kritizovat a stále dokola meldovat, že je vše špatné . . .a přitom ani jednou nepřijít s nějakým návrhem, jak to dělat lépe. V tom se Kryl neliší od většiny české populace, všech těch kritiků a nadávačů, kteří však nikdy nepůjdou se svojí kůží na trh, aby dokázali, jak oni jsou dobří a jak to dokáží dělat lépe (jen počkejte, jak splaskne Babiš). Psát blogy, nadávat, kritizovat, urážet, pomlouvat, ukájet se v diskuzích  . . .to umíme vlastně všichni, že? A docela obstojně.

Přečetl jste něco z toho, co Kryl publikoval po roce 1989? Tam je analýz a návrhů řešení celkem dost. Ovšem jedna věc je mít ideu a druhá věc je mít jak ji prosadit. Kryl tu šanci nedostal.

V té době se o kormidlo přetahovali pravdoláskaři s parodií na konzervativce a v pozadí se usmívali ti, kterým prošlo všechno svinstvo napáchané za předchozích 40 let. To bych asi taky zapšknul.

Karel Kryl patří bezpochyby mezi naše nejlepší písničkáře a básníky a o jeho charakteru nemusíme dlouze diskutovat. Ale srovnávat ho s politiky nebo jinými aktvisty je podle mě totálně ujeté. KK se nikdy do politiky nezapojil. Vždycky byl jen tím, kdo pozoruje, kritizuje a paroduje. A svůj pohled na svět velmi výstižně prezentuje v písních.

Nikdy, na rozdíl třeba od Havla, nešel se svou kůží na trh, že by od "takhle ne" přešel k "takhle ano" a svoje vize začal aktivně prosazovat. Nechtěl, nebo toho nebyl schopný. A střet ideí s běžným životem je už trochu jiná písnička. Byl idealistickým snílkem se schopností probudit v nás touhu po něčem lepším. Ale špinavou práci, něco změnit, nechal ostatním.

Takže znovu: čest a sláva jeho památce, ale srovnání s jinými osobnostmi příště prosím s větším citem.

K nadpisu: Kryl je symbolem tichého odporu proti normalizaci, když si i lidé nestateční pouštěli tajně doma jeho desku - takové to opatrné české hrdinství to bylo. Havel je symbolem disentu, neutekl, ale šel sedět do vězení. Někteří jedincové mají permanentní nutkání vyzdvihovat Kryla a současně shazovat Havla. To proto, že Kryl jim připomíná, jak byli za normalizace "stateční", kdežto Havel jim připomíná, jak byli v té době zbabělí. Tento Presler je názornou ukázkou.

Hrdina nejsem, ale několika akcí pro svobudu jsem se zúčastnil i před r.89. Pan Havel má mnoho odpůrců, kteří o něm tvrdí nepěkné věci. Stal se symbolem rozdělení, které vyšlo dost najevo při první volbě prezidenta přímo občany. Mnozí jeho ctitelé mají nadstandardní přístup do médií, kde dokola opakují, že stojí na straně pravdy a lásky, což už podle jejich argumentů není pravda. Oni vlastně to rozdělení stále vyhrocují, když nedochází k žádné diskuzi s jejich demagogiemi (např. profesoři Halík a Putna, pan biskup Malý).

I když po bitvě je každý generálem, tak pro mě ztratil Havel svou gloriolu zastánce skutečného míru humanitárním bombardováním Srbska. Tak jsem mu věřil po zrušení našeho zbrojního programu, že to byl první bolavý, ale poctivý krok na cestě naší země!

se vším souhlas a karma , jen možná ty písně nejsou ani tak nadčasové protože to co pranýřoval, se děje v jiné podobě pořád. lidi jsou stejní, za komančů vládli lidé bez svědomí a morálky stejně jako nyní.

souhlas

Jednou jsem seděl s Karlem Krylem v hospodě v Michalský / bydlel tam / a nějak mně zklamalo, že byl takovej nakakanej a nadával na tý u koryt. To bylo ještě v době kdy jsem nevěděl nic o tom jak to tam ti čerti pečou. Karel to věděl a měl pravdu.

Mysleme na Karla Kryla. / Docela zoufale vyznívá současné trapné registrování značky Karel Kryl jeho manželkou / myslím možná se pletu / To by Karel koukal jak ho odebrali právníci lidem.

taky jsem snim dal skopek i kdyz jsem byl pubos proste nahodne setkani druhu a muzu li bilancovat tak velice kladne me toto setkani zmenilo zivot...

Díky za vzpomínku na Kryla, určitě si ji zaslouží. Myslím, že byl opravdu velkou osobností. Určitě tak velkou, že se nezvětší tím, že se vedle něj budou "zmenšovat" osobnosti jiné. Čest památce Kryla, Havla i Palacha.

Bravo. 

Kryl byl oblíbený tak do roku 1991. Pak začal nadávat na Havla a ODS, dal se k sociálním demokratům...a pro změnu ho zato nový pravičácký režim začal bojkotovat. Taky ho pomluvili, že zklamaný z toho, že na jeho koncerty chodí míně lidí a že je závistivý. Jak jinak prý vysvětlit, že někdo v roce 1992 je schopen kritizovat takové myšlenkové a mravní giganty jako byli Havel s Klausem a dát se k socanům? Pokud  to není komunistický bolševík (a tuhle nálepku se ani ODS či havlovcům nepodařilo Krylovi přišít), musí to být závistivec či magor.

Keď sa v roku 1979 na internáte v Bratislave stal mojím spolubývajúcim Mirek zo stovežatej, nechápal, že nepoznám pesničky, ktoré zneli z jeho magneťáku. Tri krásne študentské roky som užasnutý počúval piesne Karla Kryla a vedel postupne naspamäť všetky jeho texty. Fascinovala ma jeho priamosť a úprimnosť, zrozumiteľnosť, jasne čitateľné emócie v hlase. Vryl sa do môjho srdca hlbokou brázdou, takou klasickou - analógovou. Ktorá sa nikdy nestratí, nedá sa vymazať ako moderný digitálny záznam...

Preto mi ho v tzv. ,,revolučných časoch" nemusel nikto predstavovať, spieval som si spolu s ním. Stal sa pre mňa prirodzeným symbolom odporu voči minulým pomerom. Na rozdiel od iných ,,disidentov", ktorých poznali hlavne obsluhujúci v rôznych putikách a ktorí dokázali hovoriť síce vzletne a dlho, ale po desiatich minútach ste zabudli o čom to bolo...

Nechápal som, prečo sa tak rýchlo stiahol. Poznanie prišlo až po niekoľkých mesiacoch v podobe jeho nových piesní. Stále krásnych, žiaľ, rovnako smutných ako ,,predtým". Tým, že sa nepridal k tej nenásytnej svorke vlkov, cítiacu rozprávkovo plný mešec chechtáčikov, len prehĺbil svoj zápis v mojom srdci. A porovnávať ho radšej s nikým nebudem. Podľa mňa to ani nejde, hlavne s tým posledne menovaným v nadpise tohoto blogu... Som šťastný, že som mohol Kryla a jeho piesne zažiť...

Chcem len dodať, že Karel Kryl si svojimi pesničkami, postojmi a prežitým životom postavil pomník v našich srdciach. A to je možno viac, ako dvadsaťmetrová socha na Václaváku...