Žijeme v zajetí falešných představ.

To platí zejména oblasti ekonomie a politiky. Po léta jsme vystaveni mediálnímu prostředí, které sugeruje lidem představy, které objektivně slouží k uplatňování zájmů místní a světové oligarchie.

Postupem času byla vytvořena jakási věrouka, nazvaná sympaticky znějícím názvem liberalismus, spojující globalizaci s lidem sympatickými pojmy jako je volný pohyb kapitálu spolu s volným pohybem zboží vedoucím k všeobecnému blahobytu. Jiné ekonomické modely jsou pojímány jako kacířské, neefektivní a veskrze škodlivé.

Málo kdo si uvědomuje skutečnost, že základem technického a ekonomického rozkvětu celé Evropy je merkantilismus a ne naivní představy liberálně orientovaných kruhů.

Merkantilismus je bývalá státní forma korektivních zásahů do hospodářství země s cílem pozvednout vlastní výrobu a tím i životní úroveň místního obyvatelstva. Spravedlivější rozdělení vytvořeného bohatství se dělo daňovým systémem, který zatěžoval majetné vrstvi více jak příjmově slabé. Čili bohatí ať platí. Cílem byla tvorba nových pracovních příležitostí a tím růst životní úrovně spolu s vyrovnanou zahraniční obchodní bilancí. Francouzský merkantilismus je všeobecně spojován se jménem ministra krále Ludvíka XIV. Jean-Baptiste Colbertem, Marquis de Seignelay .

Ještě dávno před Colbertem se snažili Jindřich IV, kardinálové Richelieu a Mazarin přesídlit perspektivní průmyslová odvětví ze zahraničí do Francie. Tehdejší vlády se snažily formou obchodních dohod regulovat zahraniční obchod ve snaze podporovat vlastní průmysl. Již Jindřich IV zakázal dovoz tkanin spolu s vývozem surovin s cílem podpořit vznik a dále podporovat místní průmysl. Již tehdy bylo cílem zvýšit zaměstnanost a takto potlačit zahálčivý život toulavého obyvatelstva. Byl činěn nábor zahraničních specialistů za účelem zakládání nových manufaktur a pozvednutí kvality domácí výroby. Takže již tehdy se vlády aktivně staraly o hospodářský a sociální rozkvět státu.

Již 1598 měl Barthemy de Lassemas prohlásit, že daň, kterou platí Francie do zahraničí tím že nakupuje odtamtud průmyslové produkty, jsou tyto dovozy pro Francii nebezpečnějšími, než vpád cizích armád na francouzské území.

Od poloviny 16-tého století měla francouzská koruna právo ukládat přímé daně, dále pak přešlo obchodní a průmyslové právo výhradně na francouzskou královskou vládu. Spolu se sjednocením mincovního práva byla dovršena centralizace hospodářství Francouzského státu.

Z uvedeného vyplývá, že Colbert nebyl sám. Navázal pouze na své předchůdce. Jeho snahou bylo pomocí státních regulativů organizovat domácí průmysl a tím zvyšovat národní bohatství a spolu tím životní úroveň obyvatelstva, čili pokračovat v hospodářské politice svých předchůdců. Dík jeho schopnostem spojené s vysokou cílevědomostí pokračoval v ještě větším měřítku v této politice . Jeho snahou bylo spojit jak celospolečenské, tak i parciální zájmy jednotlivců.

Vedle zakládání nových manufaktur zavedl normy jak technologické, tak i kvalitativní. Povolal řadu státních inspektorů, kteří měli za úkol přísně kontrolovat jejich dodržování. Tito inspektoři měli rovněž za úkol podávat zprávy o stavu a problémech francouzských manufaktur. Takže žádné průmyslové a obchodní lobby jak to známe dnes. Na jeho popud byl vytvořen poradní orgán krále, který zasedal každých 14 dní pod jeho vedením. Král přislíbil roční investici v objemu 1 mil Livrů na podporu a zakládání nových manufaktur. Dnes by se dalo říci spojení soukromého a státního kapitálu v zájmu státu a společnosti. Colbert rovněž pokračoval v náboru zahraničních specialistů. Aby finančně motivoval místní podnikatele, omezoval dovozy finální výroby spolu se zákazem vývozu surovin. Tím dosahoval vyšší poptávku a ceny vnitrostátní výroby. Vzniklý nadbytek surovin na domácím trhu vedl naopak ke snížení nabízených cen. Čili státem řízené, regulované hospodářství formou celní politiky. (Pan Trump nechá pozdravovat.)Je zajímavé, že nikdy nevyslovil absolutní zákaz dovozu. Dle jeho názoru byly dovozy v omezeném rozsahu nutné, neboť tím se dosahoval efekt srovnání kvalit s domácí produkci.

Závěr

Colbertova celní politika byla takto cíleným nástrojem řízení a rozvoje vlastního průmyslu. Byl toho názoru, že ve stavu vzniku a rozvoje průmyslu potřebuje tento státní podporu ve formě celních tarifů do situace, až tento dosáhne vlastní konkurenceschopnosti.

Čili žádná honba za zlatem a bohatstvím, jak se nám snaží Wikipedia a ostatní „osvětové“ prameny namluvit, ale cílená státní hospodářská politika ve prospěch vlastní země a jejího obyvatelstva. Jeho výjimečnost spočívá v tom, že dokázal myslet a jednat v širokém měřítku vlastní státní a zahraniční hospodářské politiky. Naproti tomu si liberalisté stále myslí, že ti, kteří považují řídící zásahy státu do hospodářství jako nutné opatření jsou zakuklení komunisté, socialisté , prosazující v hospodářství toxický kolektivismus. Zatím co merkantilisté po generace cíleně budovali průmyslové hospodářství, liberálové se svou programovou nedbalostí se starají v rámci globalizace o deindustrializaci Evropy. Prakticky veškerý spotřební průmysl se všemi odvětvími se odstěhoval z Evropy pryč.

O´ Bože, jak hluboko jsme klesli.

Jako pramen byla použita publikace

Dr. Alexander von Brandt

Beiträge zur Geschichte der französichen Handespolitik von Colbert bis zur Gegewart

z roku 1896.

https://digitalis.ub.uni-koeln.de/portal/databases/id/digitalis/titles/id/36407.html?l=de