Proč nejsme konkurence schopni na světových trzích.

Ekonomika EU, stejně jako USA, ztrácí ve světě nejenom schopnost exportovat ze svých zemí vyrobené zboží, ale i místní podniky ztrácejí jejich výstupy i na místních trzích.

Konkurenceschopnost je forma hospodářské schopnosti obstát na trhu vůči ostatním producentům, s tím, že si trvale udrží určitý okruh vlastní klientely vůči těm, kteří vyrábějí ten samý druh produkce. Konkurence neschopnost spočívá tudíž v situaci, kdy výrobce tuto schopnost na konkurenta ztrácí s tím, že nakonec ohlásí konkurs, což se mediálně charakterizuje „konkurence oživuje kšeft“. To má obvykle dvě příčiny: technickou a finanční, popřípadě kombinaci obojího.

Technická:

Spočívá v technické, nebo technologické inovaci. To jest na základě technického vývoje se dostane na trh výrobek, který svými pozitivními vlastnostmi převyšuje dosavadní technický, nebo technologický standard. Čím vyšší inovační úroveň, tím větší šance na možnost vytlačit standardní produkci z trhu. To můžeme vidět na příkladu zavedení a použití počítačové techniky, záměnu klasických telefonů za smartphony, starlinkový internet, převratné použití techniky v medicíně spolu s novými léky. Takto získaná vysoká konkurenceschopnost má ale poměrně krátké trvání, neboť konkurence nespí a rychle dostává vlastní produkci na stejnou novou úroveň. Licenční ochrana působí pouze jako časová brzda.

Problémem je, že tyto jevy se vyskytují prakticky výlučně u velkých globálně aktivních ekonomik jako je Čína, USA, Rusko, dnes už i Indie, v menší míře EU. U všech, kromě EU lze navíc pozorovat úporné snahy vlád podporovat vlastní výzkum spolu se snahou aktivizovat vlastní průmysl. Ostatní země musí navíc bojovat s odlivem mozků do zmíněných zemí, neboť tyto disponují kapitálem, který je ochotný k rizikovým investicím.

Druhou příčinou je nákladová složka výroby.

Materiální náklady

Zde lze sníženou konkurenceschopnost vyjádřit vztahem N1<N2: Ekonomika země s N1 je konkurenceschopnější než-li země s náklady N2, protože tyto jsou nižší. Rozložme náklady N na materiální MN a na mzdové MZ, takže můžeme psát N1= MN1+MZ1. Jestliže má naše země s N1 výhodné surovinové postavení vůči zemi s N2, například má na svém území bohaté surovinové zdroje, pak bude zcela zákonitě mít nižší výrobní náklady, tudíž nižší cenu na mezinárodních trzích a může takto hospodářsky existenčně ohrožovat ostatní země. Navíc export surovin, zvláště již zpracovaných vytváří dodatečné bohatství (viz export nafty). To platí i v případě ceny pracovní síly. Kombinace obou je pro ostatní smrtelná, pokud agresí vojensky silnějšího státu neztratí tyto země vlastní suverenitu, jak se to stalo nyní s Venezuelou a probíhá v Íránu. Mírnější, ale ve svých důsledcích stejná situace je investiční tok do průmyslově nerozvinutých zemí s cílem dosáhnout kontrolu nad jejich surovinovými zdroji, nebo formou vykonstruovaného konfliktu, popřípadě propagandy systematicky oslabovat hospodářství státu různými hospodářskými sankcemi a barevnými revolucemi s cílem svrhnout jejich vládu. V případě úspěchu se tyto dostávají do postavení vazalů, jak to známe ze středověku.

Z toho důvodu je připravovaný zákon o cizích agentech sebezáchovnou nutnosti.

Mzdové náklady

V případě, že státy s N2 jsou odkázány na dražší surovinové dovozy které jsou ve srovnání s cenou v N1 , pak jsou tyto nuceny snižovat cenu práce, tudíž mzdy. V celé EU můžeme takto sledovat buď stagnaci, nebo pokles mezd s permanentně vysokou nezaměstnaností. Ve Spolkové republice již došlo na základě změny zákona o sociálním zabezpečení nezaměstnaných k totálnímu vyloučení ze systému lidí, kteří nedodržují podmínky výplaty podpory, což znamená bezdomovectví. Takže tito lidé stojí před alternativou: buď budeš pracovat za mzdu, kterou ti určíme a je pro nás výhodná bez ohledu na kvalifikaci, nebo budeš spát pod mostem.

Úsporná opatření ve zdravotním zabezpečení vč kompetence lékařů je tak mizerná, že připravovaná reforma zdravotního zabezpečení ukládá pacientům potvrzení diagnozy druhým lékařem za účelem zamezení chybné léčby.

(https://www.t-online.de/finanzen/ratgeber/id_101234208/krankenkassen-reform-diese-versicherten-muessen-jetzt-mehr-bezahlen.html).

Neustálé volání o prodloužení věku odchodu do důchodu v sedmdesáti letech strhává kdysi bohatý stát zpět do devatenáctého století.

Ve svých důsledcích dochází k situaci, kdy se oplatí sice podnikat, ale ne pracovat, protože průmysl, který neodešel ze země musí být konkurence schopný při existenci volného pohybu zboží a kapitálu, pokud země patří do kategorie N2.

Aby lidé nemohli veřejně nadávat, byl zaveden ve Spolkové republice pojem wehrhafte Demokratie (obrany schopná demokracie) a §188 trestního zákoníku* , podle něhož se urážka veřejného činitele trestá peněžitým trestem, nebo až 3-mi lety vězení. Takových procesů probíhají již stovky.

Protože pro liberálně orientované hospodářství je živá pracovní síla příjemná jako blecha v kožichu,

povede tento mechanizmus k stálému nárůstu nasazení humanoidních robotů ve výrobě a službách což povede ke zvyšování nezaměstnanosti spolu s růstem sociálního napětí.

Proto lze v budoucnu téměř s jistotou očekávat nárůst agresivního chování jednotlivých států mezi sebou spolu s růstem sociálních nepokojů.

Takže konkurenci v ekonomice můžeme definovat takto:

Konkurence v globalizované světové ekonomice není nic jiného, než necivilizovaná agresivní honba soukromého kapitálu za ziskem s cílem zničit konkurenta jakýmikoliv prostředky i za cenu ozbrojených konfliktů bez schopnosti řešit redistribuci společně vytvořeného bohatství vzájemnou spoluprací a dohodou na vnitřní a mezinárodní úrovni.

*

https://www.gesetze-im-internet.de/stgb/__188.html

§ 188 Urážka, pomluva a hanobení osob veřejného života
(1) Pokud je proti osobě veřejného života spáchána veřejně, na shromáždění nebo šířením obsahu (§ 11 odst. 3) urážka (§ 185) z důvodů souvisejících s postavením uražené osoby ve veřejném životě a je-li tento čin schopen podstatně ztížit její veřejné působení, trestá se odnětím svobody až na tři roky nebo peněžitým trestem. Politický život národa sahá až na komunální úroveň.
(2) Za stejných podmínek se pomluva (§ 186) trestá odnětím svobody na tři měsíce až pět let a hanobení (§ 187) odnětím svobody na šest měsíců až pět let.
Translated with DeepL.com (free version)