Liberální pojetí svobody

Liberální společnost je založena na principu rovnosti a svobody. Obojí tvoří základní předpoklad stavu, kdy má každý stejnou možnost dosáhnout vlastním přičiněním a pílí prakticky neomezeného společenského růstu,

což se nyní chápe jako možnost dosáhnout mimořádně vysokého bohatství. Tento základní princip liberalismu je dnes  ideologií, na jejím základě funguje současná společnost. Je tomu skutečně tak? Je člověk opravdu svobodný jak se všeobecně tvrdí? První pochybnost nastane již v okamžiku, kdy  pojem svoboda jednotlivce spojíme s kategorií závislost. Již na první pohled je patrné že základním omezujícím faktorem svobody je závislost. Zde je nutno si uvědomit, že pracovní poměr vytváří existenční závislost zaměstnance na soukromém kapitálu.
Jestliže Marx chápe vývoj dějin v závislosti na výrobním způsobu a rozvoji výrobních sil, (otrokářství, nevolnictví, kapitalismus) myslel tím vlastně na jeden základní, společný fakt, a to jest závislost pracovní síly na kapitálu. Že má až dodnes hlubokou pravdu dokazuje text zákoníku známý pod názvem  Codex Iustinianus (1), zde 11,48,21:
… Jaký může být rozdíl mezi mezi otrokem a kolonem (adskripkicii)(2), jestliže jeden, stejně jako druhý jsou nevolníci jejich pánů... Již od doby panování císaře Konstantina I. byli tito lidé považováni za servi ipsiae terrae.(otroci půdy).
Středověk sice změnil otroctví na nevolnictví (koloni adskripticii)(2) ale nastupující kapitalismus tuto formu nevolnictví nikdy nezrušil. Došlo pouze k jeho modifikaci za účelem zvýšení exploatace pracovní síly, tudíž k zefektivnění výnosů soukromého kapitálu. Zdá se, že současný vývoj rozvíjí nevolnictví pracovní síly do stále perfidnějších forem. Samotná liberální teorie tvrdí, že otroctví, stejně jak nevolnictví jsou pro majitele kapitálu ekonomicky neefektivní.
Pravdivost tohoto tvrzení lze jednoduše dokázat skutečností, že jak soukromé vlastnictví  půdy, tak i vlastnictví kapitálu v jeho peněžní, či věcné formě (výrobní prostředky) jsou jedno a to samé: soukromý kapitál.  Stejně jak koloni askripticii (nevolníci) dostali od majitelů kapitálu veškeré nářadí a inventář potřebný k obdělávání půdy, stejně je tomu dnes v případě moderní pracovní síly. Další paralela existuje ve skutečnosti, že kapitál nevidí v člověku nic jiného, než zdroj vlastních kapitálových zisků při permanentní snaze intezifikovat pracovní nasazení. Moderní označení pro všeobecné pracovní vysíleni se nazývá burn out (Vyhoření.) Jestliže byli nevolníci, násilně připoutáni k vlastníku půdy, může nyní každý zaměstnanec změnit svou kapitálovou vrchnost. Je přece jenom svobodný? Není. Všude tudíž nalezne stejnou existenční závislost. Změna zaměstnání je navíc vysokým rizikem, zejména v době vysoké nezaměstnanosti, rozmělnění pracovního práva ve prospěch zaměstnavatelů. Existenční minimum není nic jiného než účinná forma ekonomického , tudíž násilného donucení hledat za každou cenu zaměstnání za podmínek, které určí majitel soukromého kapitálu. Není tudíž nic jiného, než násilné přinucení k znovunastolení onoho pracovního poměru  pán(majitel kapitálu)-nevolník(pracovní síla).
Závěr

Liberální pojetí svobody není tudíž nic jiného, než vývojové pokračování nevolnictví. To ukazuje i současný vývoj. Lze říci, že každy nabob, který na sebe jen trochu dbá, založí a financuje vlastní politickou stranu za účelem dostat se k vládě. Jako příklad lze uvézt volby v Gruzii, Venezuele, USA, Českou republiku nevyjímaje. Takto se formuje nová kapitálová šlechta.
Je možná změna onoho výrobního způsobu? Faktické zrušení moderního nevolnictví na soukromém kapitálu může představovat bezpodmínečný základní příjem.(3) Zde se jedná o systém, kdy každý jednotlivec pobírá od státu základní příjem v takové výši, ve které může důstojně žít, aniž by byl tento příjem vázán na práci. Jedná se tudíž o bezpracný příjem. Zde je nutno si uvědomit, že bezpracný příjem vytváří současně celospolečenský významný výdaj občanů, a představuje takto celospolečenskou spotřebu. Možnost zapojit se do dělby práce formou navázání pracovního poměru staví takto pracovní sílu vůči kapitálu na stejnou úroveň, čímž se ruší ona existenční závislost.
Předpokladem je ale zespolečenštění kapitálu. Je zřejmé, že zespolečenštění kapitálu změní základní poměr pracovní síly ve vztahu ke kapitálu. Nemůže existovat poddanství a nesvoboda tam, kde člověk je současně vlastníkem kapitálu a pracovní silou, neboť za těchto okolností svobodně disponuje obojím.
(1)Codex Justinianus z 16.listopdu 535 Reclam Leipzig ISBN 3-379-00530-4
(2)Zde se rozlišují dva druhy poddanství:
coloni liberi- svobodní nájemci půdy, daňoví poplatníci,  po třiceti letech nájmu automaticky jako coloni adscripticii.
Coloni adskripticii byli typickými nevolníky násilně připoutáni k půdě.
(3)http://de.wikipedia.org/wiki/Bedingungsloses_Grundeinkommen