Kapitál je dobrý sluha, ale zlý pán díl III.

Model vektorového uspořádání dělby práce, jak byl uveřejněn v minulém dílu je velmi zjednodušený. Rozšíříme-li náš jednorozměrný vektor do dvourozměrné matice, dostáváme stejný efekt, jak ukazuje následující soustava matic.

Jejich řešení je provedeno na základě maticového počtu a Gaussovy metody
řešení n-rovnic o n-neznámých. Údaje v maticích M2 a M3 nejsou tudíž libovolně
volené, nýbrž jsou výsledkem matematického výpočtu.
Jedná se tudíž o zjednodušený model národního hospodářství spočívající na
input-otput analýze, vyvinuté Vasilijem Leontievem. Zde je nesmyslnost principu
kapitalismu volné soutěže zvláště patrný.

Popis:
Následující matice vyjadřuje v řádkovém členění dodávky např. Elektrotechnického
Průmyslu ostatním odvětvím. (např, 700 automobilovému průmyslu, 600 plastikářskému průmyslu.)
Čili řádkové členění členění vyjadřuje dodávky.
Součet v řádku dává celkovou výrobní dodávku a tím i výrobní spotřebu .
(700+800+500+600=2600)
Konečná spotřeba ukazuje, kolik musí jednotlivá odvětví dodat za účelem uspokojení
konečné spotřeby.
Výroba celkem je součet dodávek pro výrobní a konečnou spotřebu.(2600+8000=10600)
Údaje ve sloupcích pak ukazují struktůru spotřeby jednotlivých odvětví.
V našem případě odebírá el. průmysl 500 od automobilového, od plastikářského 700.
Celková potřeba elektroprůmyslu čerpaná z jednotlivých odvětví činí 500+800+500+700=2500
Stejně je ve sloupcích strukturována výrobní, konečná i celková spotřeba.
Pro zjištění velikosti změn v celkovém systému dělby práce bylo zvoleno
pouze jedno odvětví.

Počáteční stav:

M1

V našem případě odešla část podniků, činných v oblasti elektrotechnického průmyslu do zahraničí,
neboť docilované zisky jsou pro ně nízké, čili využili vlastního práva maximalizovat vlastní prospěch..
Takto vystoupila část podnikatelských subjektů elektroprůmyslu ze systému dělby práce.
Konečná spotřeba v elektrotechnickém odvětví krytá vlastní výrobou poklesla z 8000 na 4000

M2

Změna stavu vyvolaná poklesem výroby v elektrotechnickém odvětví se projevila jako nárůst v
hospodářské soustavě M3
Proto platí: M3=M1-M2

Hodnoty hospodářské soustavy M3 ukazují jednak strukturální růst této ekonomiky a zároveň
strukturální pokles hospodářské soustavy M2

Z uvedeného vyplývá, že došlo k poklesu ve všech odvětvích a k současnému nárůstu
nezaměstnaných v celkovém počtu 44,59
I zde je zřejmé, že preference vlastních zájmů vede ke snížení výkonnosti celého systému.
Je rovněž zřejmé, že tento systém vykazuje kolektivní inteligenci na záklaě kreativity jedince
(v tomto případě skupiny jedinců). Celý model ale ukazuje, že i přes, a právě proto že
jednotlivé subsystémy(podniky průmyslových odvětví) jsou nadány vlastní inteligencí spojenou
s vlastní subjektivitou a svobodou rozhodování, vykazuje sníženou kolektivní inteligenci,
projevující se neschopností se pozitivně rozvíjet.
Pod pojmem pozitivní rozvoj je zde míněn celkový hospodářský růst.

Pozorný čtenář může namítnout, že výrobci kteří odešli do zahraničí a jsou
činni v M3 mohou exportovat vlastní výrobky do M2, takže sloupcový vektor importu
vykáže v případě elektrotechnického průmyslu hodnotu 400. To je ale nereálné z dvojího
důvodu:

1) Konečná spotřeba klesla vlivem nárůstu nezaměstnaných, kteří mají snížený příjem a tudíž i úroveň   konzumu. Za těchto okolností nemůže náš dovozce docílit původní úroveň odbytu. Pokusí-li se i přes odbytové potíže maximalizovat vlastní dovozy z M3, pak dojde k přesycení trhu, čili k strukturální krizi elektroprůmyslu a poslézecelé soustavy M2. Tím zničí nejen sebe, alei ostatní odvětví. Tento jev nastane proto, že odbytovými potížemi  vlivem přesyceného trhu začnou trpět i místní podniky, které musí snížit výrobu a tím sníží vlastní poptávku u ostatních odvětví. Za těchto okolností (nárůst nezaměstnanosti a tím i konečné spotřeby-konzumu)se krize indukuje zpětně i do soustavy M3.

2) Případné snížení cen dováženého zboží vyvolá cenový tlak na producenty
v postiženém odvětví. Ti se začnou snažit snižovat náklady, zejména mzdové v kombinaci s propouštěním zaměstnanců. Tím začne růst nezaměstnanost a klesat schopnost konzumovat výrobky všech odvětví. Trvající cenový tlak a odbytové potíže na trhu v M3 posléze přinutí domácí výrobce
v celém hospodářském systému vystoupit z procesu dělby práce tím, že půjdou do konkurzu,
nebo odejdou do M3, či do jiné ekonomiky. Protože jsou, jak ukazuje naše matice M3 postiženy všechna odvětví v M2, budou se tyto tendence vývoje indukovat
do všech odvětví.

Závěr.
V případě, že se všechny subjekty všech odvětví budou chovat tržně, t.j. využívat
vlastní inteligenci na preferenci pouze vlastního prospěchu, musí hospodářský systém
vykazovat neúnosně velkou hospodářskou
a sociální instabilitu popřípadě se za těchto okolností může celý systém rozpadnout.
Jednak vlivem fluktuace kapitálu z důvodu nízké rentability a jednak z důvodu nestabilní
situace systému jako takového v důsledku permanentních sporů v oblasti rozdělení
a přerozdělení vytvořeného výsledku společného úsilí. Za těchto okolností se vlastně
nejedná ani o společné úsilí, ale o individuální úsilí egoistů, kteří nevidí pro vlastní
zájem zájem společný..
V případě, že celý systém setrvává jako celek na principu svobody vlastního rozhodování
bez vedoucího , který řídí procesy v systému, tudíž neregulovaném, neřízeném systému,
vykazuje tento kolektivní debilitu neboť, jestliže trvá na principu volné soutěže a
není schopen rozpoznat a pozitivně reagovat na negativní jevy, se kterými
se neustále potýká.
Není schopen ani rozpoznat, že soutěž , tu hospodářskou nevyjímaje, není nic jiného než
konflikt a ten je něco zcela jiného než vzájemná spolupráce .Žádný systém nemůže
být v čase stabilní, a pozitivně se vyvíjet, je-li založen na permanentním vnitřním konfliktu
deklarovaném jako hospodářská soutěž a vypjatém egoizmu deklarovaném jako svoboda
podnikání.