Ad fontem

Zpátky k prameni. Toto rčení se používá v případě když se vracíme zpět k tomu původnímu, co již jednou vešlo ve známost.

Protože se zastánci volného obchodu a pohybu kapitálu odvolávají na všeobecně známou větu Adama Smithe, kterou očividně vůbec nečetli, tak zde její překlad do češtiny.

Skutečně podporuje zpravidla nevědomky obecné blaho, a přitom ani neví, jak vysoký je jeho podíl. Jestliže upřednostní národní hospodářství na místo to zahraniční podporovat,myslí vlastně pouze na vlastní bezpečnost a jestliže tímto podporuje zaměstnanost,aby takto její výnos mohl dosáhnout tu nejvyšší hodnotu, snaží se vlastně dosáhnout pouze vlastní zisk. A on je v tomto případě, jakožto i v ostatních případech veden neviditelnou rukou aby podporoval účel, který nezamýšlel na žádný pád splnit. Také pro zemi samu není na žádný pád vždy to nejhorší, jestliže jednotlivec se o takový cíl vědomně nesnaží, ano, právě tím, že sleduje vlastní zájmy, podporuje tuto často trvaleji, aniž by skutečně měl toto v úmyslu. Všichni, kteří kdysi udávali, jejich činnost slouží blahu společnosti, neudělali podle mého vědomí nikdy nic dobrého.

Přeloženo z Adam Smith Der Wohlstand der Nationen ISBN 3-423-30149-X, str.371

Poslední věta se obvykle neuvádí, protože se nehodí do „vzdělávacího“ konceptu.

Celá neviditelná ruka není nic jiného, než charakteristika merkantilního hospodářství, jak ho známe od Colberta, Bedřicha Velikého, jak je uplatňovali Habsburgové . Pro větší názornost zkusme přeformulovat výše uvedený text v duchu dnešního liberalismu:

Skutečně podporuje zpravidla nevědomky obecné blaho v cizí zemi, a přitom ani neví, jak vysoký je jeho podíl. Jestliže upřednostní cizí národní hospodářství na místo to vlastní v zahraničí podporovat, myslí vlastně pouze na vlastní bezpečnost a jestliže tímto podporuje zahraniční zaměstnanost, aby takto její výnos mohl dosáhnout tu nejvyšší hodnotu, snaží se vlastně dosáhnout pouze vlastní zisk. A on je v tomto případě, jakožto i v ostatních případech veden neviditelnou rukou aby podporoval účel, který nezamýšlel na žádný pád splnit.(Blaho ve vlastní zemi.) Také pro cizí zemi samu není na žádný pád vždy to nejlepší, jestliže jednotlivec se o takový cíl vědomě nesnaží, ano, právě tím, že sleduje vlastní zájmy, podporuje tuto často trvaleji, aniž by skutečně měl toto v úmyslu. Všichni, kteří kdysi udávali, jejich činnost slouží blahu společnosti, neudělali podle mého vědomí nikdy nic dobrého.

Z přeformulovaného textu vyplývá, že masová výroba a import ze zemí s nízkou mzdou ničí domácí ekonomiku , což je vyloženě nepřátelský akt vůči vlastní zemi.

Co vůbec neproniklo do podvědomí lidí je jeho výklad (A. Smithe) dělby práce, který je pro jak klasickou, tak i moderní ekonomii absolutním existenčním základem. Ta spočívá v tom, že jeden provozuje činnost, která je pro druhého a tím pro široké okolí potřebná, užitečná, takže dochází ke směně činností. Prostředkem směny je univerzální zboží, to jsou peníze. Jan Werich to vyjádřil slovy: „jeden dělá to, a druhý ono, společně uděláme víc.“ Principem dělby práce je cílená spolupráce, a ne konkurence. Principem spolupráce je vzájemná činnost ve prospěch celku. A. Smith žil v době, kdy převažovala ještě rukodělná práce, mnohdy již na společném místě, tj. v manufakturách. Dnes se díky rozvoji výrobních sil(průmyslu a techniky) rozrostla dělba práce také na úroveň mezinárodní dělby práce. To můžeme denně slyšet v mediálním pláči o závislosti na dovozech. Ta ale vzniká pouze tehdy, kdy ve směně nedochází k rovnovážné výměně hodnot činností. Čili stejná hodnota za stejnou hodnotu, čili žádný deficit. Pouze deficit (dluh) vytváří závislost ve směně.

Zcestným důvodem je utkvělá představa o nutnosti obstát v konkurenční soutěži. Jistě, vzájemná dělba práce vytváří vzájemnou závislost . Ale ta, je li rovnovážná, jednotlivé strany spojuje v jeden vzájemně kooperující hospodářský celek. Konkurence v ekonomice není nic jiného, než hospodářská válka o trhy jak v lokálním, tak i mezinárodním měřítku, která mnohdy přechází v tu ozbrojenou. Cílem je zničit jednoho tím druhým. Až příliš často jsme ochotni řešit vlastní hospodářské problémy společenským rozvratem konkurenta, popřípadě silou.