Zlatý slavík, za co, prosím vás?

     V poslední době přestávám rozumět anketě Zlatý slavík, respektive její podstatě. Proto jsem sed rozhodl vypustit celou událost z hlavy a věnovat čas, strávený sledováním jejího vyhlášení, naprosto jiné, smysluplnější činnosti. Na otázku jednoho známého v onu sobotu, jestli čistě bulvárně nevíme, jak anketa dopadla, jsme odpověděli, jestli bychom neměli zavolat domů mistru Gottovi, jak dopadl. Podle toho bychom si pak mohli odvodit, jak dopadly ostatní kategorie.

Bývá dobrým zvykem v zahraničí, že pokud se chce ten který interpret ucházet o kandidaturu na vítězství v posluchačské anketě podobné Zlatému slavíkovi, musí v ten rok, za který je anketa vyhlášena, nejen koncertovat, ale samozřejmě vydat i studiové album. Ne žádné best of, pěkně klasické studiové album, které potvrdí, že ten rok určitou činnost vykazoval. Jinak mi to, promiňte mi to přirovnání, připadá jako cena za zásluhy. Za zásluhy o naší populární hudbu. A pak si položme otázku, jsou-li vůbec nějaké. Nebo se bude Zlatý slavík udělovat za to, kdo způsobil větší mediální rozruch za jakousi aférku v partnerských vztazích nebo třeba výtržnost na rautu a tak podobně. A kdybych byl hodně přísný, zakázal bych na koncertech jakýkoliv playback. Chceš být oceněn?  Tak jako správný profesoinál ukaž, že umíš zpívat a ne jenom otevírat ústa v pravý čas. Jak by asi dopadla opera z playbacku, co říkáte?

A pokud nebudou jasně stanovená pravidla, měli by být interpreti natolik čestní, že pokud ten rok žádné album nevydají,  odmítnou kandidaturu. A vůbec, dejte Kájovi doživotního slavíka, aby se pořád nemusel trápit děkovnou řečí, a navrhněte jinou anketu, ale s jasně vymezenými pravidly.