Ženy, važte si sebe

    Prosím, berte tento krátký příspěvek jako vzkaz ženám, jako hold manželkám, milenkám, dcerám, maminkám, vnučkám, kolegyním, šéfovým a vůbec ženám jako stvořením s velikým srdcem a velikou duší, jako bytostem pečujícím, podporujícím, myslícím na nás, až nám ta péče je někdy podezřelá a bohužel i nepříjemná. Jako tvorům, bez kterých by život tady byl jen nudným utrpením, přiznejme si to, muži.

Ano, přiznejme si to muži, že jsme ješitní, chceme být oslavování, velebeni a chváleni a někdy za něco, co ani nestojí za řeč. A tak ženy, važte si prosím sami sebe. Někdy, abyste nám vyhověli, jdete bohužel pod svojí důstojnost, pod svojí úroveň a někteří vaši partneři si to vůbec, ale vůbec nezaslouží. Prosím, vstaňte ráno, podívejte se do zrcadla a řekněte si, že jste ještě kus, že jste ještě sexy, že jste ještě přitažlivá a hlavně, hlavně, zkuste na sobě najít pozitiva, když už je neumíme najít my chlapi, samci či pánové tvorstva,  nebo jak se vůbec nazýváme.

A prosím, zkuste se někdy od toho zrcadla vrátit zpátky do pelíšku. My muži nejsme nesvéprávní, i když tak někdy možná vypadáme. Umíme si tu snídani udělat sami, a představte si, umíme ji udělat i pro dva, a když už jsme v tom, tak třeba pro čtyři. Ono takové ranní pomazlení není k zahození a a patřilo vždy k přednostem vás, žen. Jen to v poslední uspěchané době nějak přestalo fungovat. Pospícháme ostatně všichni.

A děkuji, že jste. Vážím si vás!