Žebříček hodnot - vývoj nebo destrukce?

      Nosím toto téma již dlouho ve své hlavě už dost děravé. Nicméně jsem si vzpomněl, jak jsem ještě na gymnáziu neslyšel, aby se jeden spolužák povyšoval nad ostatní, protože dotyční nemají značkové džíny, tričko či na nohou značkové sportovní boty. Stejně tak se nikdo neposmíval spolužákovi, který neměl doma televizor a když potřeboval nahrát nějakou kvalitní muziku, jiný spolužák mu jí ochotně nahrál. Chodili jsme víc do kina na klasické filmy a poslouchali bigbít a bylo nám moc hezky.  A to byla 70. léta minuĺého století!

Na další škole, na přelomu 70. a 80. let už byla situace jiná. Kolegovi ze studií ukradli v 1. ročníku nový "parker", tedy vlastně důstojnickou bundu západoevropských armád. Jeho otec neváhal a koupil mu hned druhý den v Tuzexu jiný. A slyšel jsem vyprávět, jak jednmu spolužákovi se druzí vysmívali, že nemá džíny také pokud možno z Tuzexu.

A jdeme dál. Když chodil můj starší syn ještě do mateřské školy, tedy ve 2. polovině, pozvala si nás paní ředitelka na pohovor. Požádala nás, zda by syn přece jenom nemohl nosit do školky nějaké značkové oblečení. Nevím dodnes, kdo za tím vším byl. Když šel syn do 1. třídy na základní škole, začal nosit některé oblečení, které jsme dostali od známých z USA. Podotýkám, že se psal podzim roku 1989. Byla mezi ním i krásná bunda s logem jednoho prestižního amerického klubu baseballu. Originální, takže byla zřejmě toho druhu jediná široko daleko. Nicméně, bunda mu byla zcizena ze šatny. Za nějaký čas byl jeden kluk spatřen v této bundě. Ale dokažte, že to byl právě on.

A dnes? Kamarádův syn mi vyprávěl, jak jeho spolužák na střední škole havaroval vlastní vinou na drahé japonské motorce. A reakce jeho táty? Hlavně, že jsi to přežil. Motorku budeš mít příští týden novou. Za chvíli už to bude automobil. A stejně tak je to i s jinými věcmi. Zatímco táta s mámou volají z mobilu, který už mnozí považují za vykopávku, jejich děti komunikují s přístrojem často v cenových relacích nad deset tisíc.

Voláme občas po návratu ke klasickému žebříčku hodnot. Ve skutečnosti se mi to jeví spíš jako jeho postupná a velmi pečlivě prováděná destrukce. Nebo se mýlím?