Za paní Jiřinou Jiráskovou - dámou, jejímž životem bylo herectví

   Zase ta bolestná, a pro mě tentokrát víc než bolestná zpráva. Zpráva o skonu člověka, kterého jsem měl tu čest osobně znát. O to bolestnější, že to byla maminčina snad největší kamarádka z dob smíchovského dětství a dospívání. Slzy se mi při tom psaní derou do oči a to nepřeháním.

Maminka mi o ní hodně často vyprávěla. O tom, jak tam na Smíchově vedle sebe dorůstaly a chodily spolu do  školy. Společně s mojí skvělou pratetou, kterou jen nesouhlas maminky připravil o slibnou dráhu herečky a to profesionální, mi obě vyprávěly, jak se malá Jiřinka předváděla a vyprávěla, že ona bude v životě jen a jen herečkou, ničím jiným.

A jak říkala, tak se stalo. Podle toho také vypadalo její herectví. Jako kdyby to hrál sám její život. Každou roli dokázala prodchnout svojí živočišností, svým respektem k životu. Byla žádaná na divadle, její více než domovskou scénou bylo skvělé a jedinečné Divadlo Na Vinohradech, kterému také několik let ředitelovala. Prožila se skvělým a lidsky jedinečným souborem tohoto divadla svá jistě nejlepší léta na divadle. Sehnat vstupenky na její jedinečné představení "A přišel na večeři", ve kterém její herectví vyniklo po boku neméně skvělého pana Miloše Kopeckého, bylo nad lidské síly. A tak potom, co neustále mamince po někom vzkazovala, že se s ní chce konečně také jednou jako se svojí kamarádkou setkat, jsme museli vzít zavděk jednou "socialisticky realistickou inscenací", kde hráli všichni přední herci divadla. Proslýchalo se, že pan ředitel a režisér v jedné osobě Zdeněk Míka toto dělal jako jakousi úmyslnou úlidbu režimu a kulturtégrům, aby pak mohl uvést několik skvělých inscenací podle svého gusta.

Jak vřelé bylo uvítání dvou kamarádek, které se po dlouhá léta neviděly! A jak upřímný a lidský byl její stisk ruky a já byl v sedmém nebi, když mi říkala "těší mě, já jsem nějaká Jiřína Jirásková". Ve své lidskosti nikdy nezapomněla ani na lidi, bez jejichž služeb by se její profesionální výkon neobešel. Byla i skvělou filmovou herečkou a jedna role lépe zahraná než druhá. Vyzdvihnout některou její roli nad ostatní by bylo veskrze zneuctěním právě těch druhých. Určitě si každý z nás najde tu svoji. A možná, jako já, pro kterého nebylo u Jiřinky slabých rolí. A výkonů.

Čest vaší veliké herecké památce, paní Jiřinko Jirásková. Budete nám chybět!