Vzkazy pánům Jiránkovi, Pospíšilovi, Paroubkovi a Rathovi do voleb

Pominu všechny nic neříkající předvolební slogany všech stran. Ale při čtení hesla pana Dana Jiránka, primátora města Kladna "Více podpory rodinám" jsem si vzpomněl na něco, co už mám dávno na srdci. Pane primátore, tentokrát Vás opravdu vezmu za heslo.  

Vždycky nám vštěpovali, že rodina je základ státu. Ze svého okolí znám mnoho příběhů, které vás vezmou za srdce. Ve většině případů to jsou otcové odcházejí od rodiny. Soudy jim určí placení alimentů a dobu, kdy mohou vidět své děti. Kdybychom se na problém dívali z pohledu justice, kdyby všichni toto dodržovali, soudům odpadne mnoho práce. Skutečnost je však jiná. Někteří otcové neplatí vůbec nebo se snaží lásku nahrazovat nakupováním počítačů a drahých mobilních telefonů. Ale vidět ty často smutné dětské oči, to je nezajímá. Mají svojí firmu a práci, ta jim přece zabere tolik času. Bohužel mé rodiny se přímo dotýká příběh, kdy mého bratrance opustila matka a začala se k němu znát až v době, kdy byl úspěšný lékař. Znám však také řadu otců, kteří ač nejsou biologickými otci, věnují se dětem celým svým srdcem, dávají jim tolik potřebnou lásku, cit, pocit bezpečí a možnosti se svěřit nejen s první láskou. Takovým, kterým pak opravdu říkají táto. Takovým, kteří chtějí vidět jejich smích i slzičky smutku i radosti. Vím, to pohlazení dětských očí je to nejcennější, ale kdo jiný o tom ví a ocení to? Proimiňte, teď už ke vzkazům. Pane Jiránku, Vám přeji, abyste měl šanci, a to co nejdelší, své předvolební heslo splnit tak, aby nezůstalo jen u písmen vytištěných na plakátě. Vám pane Jiří Pospíšile věkem i politicky mladým vzkazuji, že Vás naše politika potřebuje a prosím Vás, abyste právě Vy pomohl svvým enthusiasmem prosadit legislativní pdporu a pohlazení tátům a mámám, kteří tato slova naplňují v celé své podstatě. A na druhou stranu pomyslnou legislativní rákosku na ty, kteří se chovají k dětem jako k zátěži. A hodně přísnou rákosku. I když vím, že i ta nejpřísnější rákoska je k tomu stejně nedonutí. A vám, pánové Jiří Paroubku a Davide Rathe vzkazuji, přestaňte se věnovat svým narcistním choutkám psát knihy a pomozte v parlamentu tyto kroky prosadit. Za všechny táty a mámy vám děkuji.