Veřejná WC v Praze - to to raději vydržím

Kdysi před několika lety vzbudil pozornost příspěvek mého oblíbeného pana doktora Radima Uzla na jednání zastupitelstva hl. města Prahy o úrovni veřejných WC v Praze. Přednesen s jeho typickým někdy až černohumorovým nadhledem, nicméně míněn naprosto vážně. Po včerejšku se k tomuto problému bohužel musím opět vrátit.,

Včera mi totiž před nutnou návštěvou veřejného WC ve stanici pražského metra bylo sděleno, že se zvyšuje cena za použití kabiny o 60 procent. Hm, takže i takhle už vstupujeme do Evropy rovnýma nohama! Zatím bohužel ale jen cenově.

Když jsem před šesti lety poprvé navštívil perlu italského Toskánska Florencii, musel jsem zde samozřejmě také navštívit výše zmíněné sociální zařízení. Tam si jej od města většinou pronajímají přistěhovalci z daleké Afriky. Na WC mě pozdravila mladší žena tmavé pleti v typickém oblečení domorodých žen z Afriky, z krásné látky. Po zaplacení požadované částky mě zavedla osobně až na místo. Všude čisto, že se dalo pomalu jíst z podlahy. A proč ne, když po mém použití přišla další žena a celou plochu WC opět vytřela. Přiipadalo mi to jak ze snu. Všude krásná vůně, nikde odhozený nedopalek od cigartety či jiný odpadek. A stejná úroveň i na WC na parkovišti, v pizzerii, kde je samozřejmě použití zdarma. A v každém městě v Toskánsku navštíveném čisto, čisto a zase čisto.

Pochopil bych zvýšení cen,  kdyby byla veřejná WC na stejné úrovni jako v zahraničí. K tomu máme bohužel dost daleko a také díky liknavosti úředníků, kteří mají tuto problematiku na starosti, se pronajmou WC zájemci, který je nejvíce solventní. Ten pak, protože chce veskrze hodně vydělávat, má pronajaté veřejné WC jak se lidově říká na háku a návštěvníky rovněž.  Jen jednou se mi poštěstilo při procházce Prahou, že kousek pod Zlatou uličkou mi paní na WC řekla, že jako místní to budu mít zadarmo, že platí jen cizinci. A obsluha? Co dodat. Nejprve zaplať'!

Takže děkuji, raději to vydržím.