Václav Klaus - prognostik špatné doby

Až jsem byl šokován, kolik přesných historiků, znalců životopisu prezidenta Václava Klause, naše země ukrývá. Podle všeho byl pan prezident komunista, homosexuál, syn kádrovačky a já nevím co ještě. Protože jak jinak by mohl studovat v zahraničí? A v intencích malosti se bohužel odehrává celý novodobý vztah naší společnosti k jeho osobě.

Ne každý se smíří s tím, že tehdy to opravdu možné bylo. Sám znám osobně několik lidí ve věku pana prezidenta, kteří koncem let 60 tých studovali v Evropě ba i v USA a nevím o tom, že by byli v partaji zvané KSČ a museli mávat rudou knížkou.

Věnujme se však době po roce 1989. Málokdo se možná smířil se skutečností, že doba filosofů na trůně také jednou skončí a nastane éra pragmatismu. Pan Klaus také dokázal včas poznat, že je třeba euforické Občanské fórum uklidnit a rozdělit. Myšlenka kupónové privatizace byla určitě dobrá, stejně jako privatizace některých domácích průmyslových gigantů. Tady však nastalo něco, co je možná jedno z mála, co bych Václavu Klausovi vytknul.

V této hektické době se obklopil lidmi, kteří zdaleka nebyli hodni jeho veliké důvěry. Těžko v té době mohl předpokládat, že se kupónová privatizace díky panu Koženému a dalším zvrtne v nekontrolované tunelování, že do mafiánských vztahů s politiky vtrhnou bývalí veksláčtí bossové s mafiánskou strukturou a že prodej krachujících podniků přeroste v ryzí zlatokopectví, tedy spíš to kopectví a že prosperující firmy, které držely čest jménu naší republiky ve světě, budou nakonec prodány cizáckým diletantům za neeticky nevýhodných podmínek pro náš stát.

Poté, co byl pan Klaus zvolen prezidentem této země, málokdo se smířil s jeho skepticismem ohledně vstupu naší republiky do EU a případným přechodem na měnu euro. Pochybovači, i když někteří, mu nyní houfně samozřejmě dávají zapravdu a nevím, jak by to dopadlo, kdyby bylo dopřáno sluchu jediným "relevantním" názorům pana Václava Havla. I v této době se však přes všechna pozitiva, včetně propagace českých firem, Václav Klaus nevyvaroval některých chyb. V možné předvolební euforii vahou své osobnostii podpořil některé pražské kandidáty ODS do druhého kola senátních volem. Za což sklidil oprávněnou kritiku. Nicméně, budou-li jeho činy jednou dávány na misky vah dějin, na druhé straně je nutno říci, že ať se to někomu líbí nebo ne, tím, že přijal na Pražském hradě i zástupce KSČM jako parlamentní strany se právě on, na rozdíl od svého předchůdce, choval ústavně.

Pana prof. Václava Klause si nepřestanu vážit, nicméně zkoušku z prognostiky  bych u něj dělat nechtěl.