Václav Havel rozdělil naší rodinu

Tak jsme si včera při slavnostním obědě, při kterém se sešly tři generace, mí rodiče, já a nakonec můj syn s manželkou, připadal jak v televizní debatě. Vše na pozadí knihy Člověk Václav Havel, kterou dostal táta pod stromeček od své vnučky, tedy mé neteře.

Ještě chci a jsem povinen podotknout, že můj syn a jeho žena mají klasické filozofické a historické vzdělání na vysoké škole a moje maličkost zná tak trochu osudy Václava Havla někdy z doby těsně přec Chartou právě díky tomu, že se znám s lidmi z jeho okolí.

Debatu začal můj táta sdělením, že je nesmysl srovnávat Havla a Masaryka. Víceméně až na detaily jsme s ženou mého syna (nechci jí jmenovat a slovo snacha se mi příčí, promiňte mi, stejě jako tchýně) projevili shodný názor, vlastně i se synem, že nesmysl a svým způsobem neomalenost bylo vyzdvihovat Václava Havla jako největšího Čecha 20. století. To by byla krutá dehonestace Masaryka, Beneše. Nicméně jeho role byla při všech jeho záporech nezastupitelná a určitě bude i tak vnímána. A určitě i některé aspekty boje za svobodu obou pánů jsou kontinuální. A sociální původ či dosažené vzdělání s tím nemají co dělat.