Úspěchy českého sportu - ty pravé i ty v uvozovkách

   V neděli dopoledne jsem navštívil svého syna v Praze. Konečně jsme měli čas si pořádně popovídat. A vedli jsme debatu o zvláštním vztahu hlavně českého státu respektive jeho politické scény, protože fanouškové jsou fanouškové a jsou v tom veskrze nevinně, k úspěchům českého sportu a zvláštním kastování. V jádru jsme probrali úspěchy našeho sportu, ty pravé, korunované medailemi, a ty v uvozovkách, korunované něčím úplně jiným.

A budete se divit, přispěla k tomu svým způsobem i prezidentská amnestie. Protože zase na povrch vyplavalo jména expředsedy fotbalového svazu, pana Františka Chvalovského. A možné zastavení jeho stíhání. Je mi z toho špatně. Hodně špatně, smutno a vůbec negativně. A z čeho?

Mnoho lidí dává dva snad nejsledovanější sporty u nás v republice, tedy lední hokej a fotbal, dohromadvy hlavně kvůli výdělkům hráčů, tedy profesionálních sportovců. S tím ale nejde vůbec souhlasit. Ano,všude ve světě jsou hráči těchto sportů velké mediální a marketingové hvězdy, hvězdně placené. Souhlasím, nicméně když provedu toto srovnání v naší zemi kam se dostanu? No, jsem přece slušně vychovaný! Jenže, kde je fotbal a kde hokej? Každý úplně někde jinde. Začněme profesionalitou hráčů a jejich vztah k fanouškům. A úspěchy. Hokej, sami jsme posledních několik měsíců mohli vidět. Hráčí, kteří patří mezi světovou špičku, vzhledem ke sporům v NHL, sami od sebe, kvůli fanouškům a také samozřejmě kvůli udržení kondice,áá se rozhodli využít této přestávky k účasti v naší hokejové extralize. Jak to té naší lize prospělo, bylo markantní u několika klubů. Předem vyprodané zápasy, fanouškové se veskrze bavili a všem bylo tak nějak dobře. A to je možná jeden z primárních důvodů, proč máme v hokeji, hlavně v dospělé kategorii, takové mezinárodí úspěchy jaké máme. A uvozovky u nich vůbec nemusíme použít.

Fotbal je kapitola sama pro sebe. Jestli nějaký úspěch v poslední době vůbec byl, není spojen s reprezentací, ale s klubovou kopanou. Ano, chci mluvit o fotbalistech Plzně,  kteří drží tu pomyslnou standardu našeho fotbalu směrem nahoru. Jinak je český fotbal plný úspěchů, za které by se mo, jžná nestyděla ani camorra nebo cosa nostra. Zvláštní černé sázky, uplácení a ovlivňování jednotlivých zápasů, mafiánské propojení politiků a fotbalových bossů. Samé zvláštnosti s uvozovkami. A platy hráčů? Profesionální, přemrštěné, horentní a jejich "výkonům" naprosto a jednoznačně neodpovídající, Opět říkám, kdyby jsou chyby, nicméně kdyby se takové události konaly v ligách zemí fotbalově civilizovaných, fotbalisté by byli zřejmě na podpoře a ligové stadiony by zely prázdnotou a musely by být zavřené. Jenže my jsme prosím pěkně v Česku. Podívejte se, jak se zahazují úspěchy minulosti.

A ostatní sporty? Co by museli mít za sebou, jaké ještě úspěchy takové veličiny, jako jsou Martina Sáblíková, Bára Špotáková, Mirka Knapková, Zuzka Hejnová, Petr Koukal, Vavřinec Hradilek, David Svoboda, Ondřej Synek, Jarda Kulhavý, Lukáš Bauer,  Šárka Záhrobská, Gabriela Soukalová nebo Veronika Vítková, aby se jim jako přinejmenším olympijským medailistům, ne-li přímo vítězům, a tedy veskrze nositelům těch pravých úspěchů bez uvozovek, těch úspěchů, které národ drží nad vodou, dává jim zapomenout na kažodenní starosti, které mají, a dávají jim alespoň chvilku několikadenní pocitu hrdosti na naší zemi, na svojí vlast, aby se těmto sportovcům, výše vyjmenovaným, dostalo poct a nejen materiálních na úrovni fotbalistů?

V zemích na západ od našich hranic určitě nic, protože by pocty byly úměrné jejich výsledkům. Stačí se někdy podívat na jejich sportovní přenosy, a viděli byste sami. Udělejte s tím vážení odpovědní něco, protože jen armádní peníze nestačí a jak dlouho to ty sportovce bude ještě bavit dívat se na ty pupkaté tatíky s ústy plnými keců?