Úroveň znalostí jazyka mateřského zdá se mi nedostatečná

    A to je ještě hodně slabé slovo! Při psaní tohoto příspěvku nemohu nevzpomenout paní učitelky Šobíškové a paní profesorky Marie Dvorské, které mě do života vybavily velikou znalostí pravidel jazyka českého. Také vzpomínám, jak moje mamka, když jsem přijel na dovolenou z vojny, mě pochvália, že píšu, ale zároveň mi vytkla chyby. Byla zvyklá ze zaměstnání na perfektní češtinu, kterou musela používat v každodenní obchodní korespondenci. To bylo. Dnes je doba naprosto jiná.

Co nám je, dědicům odkazu Vladislava Vančury, Karla Čapka a jiných, platná  znalost práce s počítačem, umění řídit auto či jiný dopravní prostředek, když ani neumíme napsat bez hrubé chyby mail nebo oficiální dokument. Když si někdy přečtu tristní úroveň dopisu některých mladých sekretářek, musím se zeptat, jak mohly uspět u maturitní zkoušky z mateřského jazyka? Vždyť jen chybné používání aby jste místo abyste a aby jsem místo abych mě vysloveně zvedá ze židle a vhání slzy do očí z hanobení, kroucení a znetvořování jazyka českého, tak ryzího a krásného svojí bohatostí slovní zásoby a mnohotvárností. Kdo učil dotyčné osoby na střední škole jazyku mateřskému a literatuře?

Že jsem právě na vojně, kde jsem působil na štábu, denodenně narážel na hrubou neznalost pravidel pravopisu u důstojníků, tak na to jsem si zvykl. Za bývalého režimu se výuce českého jazyka na vojenských školách mnoho pozornosti nevěnovalo. Ale že to bude vypadat steně, ba přímo ještě hůř u absolventů státních a soukromých středních škol v civilním sektoru, toho jsem se nenadál. U těchto absolventů bych doporučoval si zopakovat základní pravidla a občas absolvovat test na internetu. Vůbec to není od věci a člověk zjistí, jak na tom opravdu je. A nakonec bych se na tomto místě přimluvil o státní standard maturitní zkoušky z českého jazyka. Aby bylo srovnání znalostí absolventů soukromých i státních škol na jednotném důkazním základě. Určitě by to pomohlo i při určování kvality výuky jednotlivých pedagogů.