Ty máš dnes svátek a mé srdce umírá bez lásky

    Lásko, máš dnes svátek. Lásko? Ah ne, ne, to už není tak. Mé srdce umírá bez lásky. Jakkoliv to zní syrově, je tomu tak. Přišla jsi do mého života ve zvláštně nešťastnou dobu. Jen mě se zdálo, že může ještě  být šťastná. Že může sobecky pro mě být šťastná a já nesmím dovolit proběhnout ten nádherný pocit mezi rukama. Jenže. Jenže je tu ON. Já to chápu, moc to chápu a vím, že si přeju, abys byla šťastná.

Chlapi jsou ješitní sobci. Mě se ale dnes chce udělat něco chlapského. Čekají na mě. Kdesi daleko a vysoko. Potřebují pomoc. Tuším, že se možná odsud už nikdy nevrátím. To se může stát. Hory jsou velmi zrádné a stačí chvilička, vlastně moment nepozornosti a jeden chybný krok, ba co víc, krůček. A není co řešit.

Jen pořád tápu. Je tu tvoje báječná sestra. Slíbil jsem, že jí budu v její nelehké životní situaci pomáhat a budu při ní. Slíbil jsem, že budu silný a budu dělat vše pro to, abych se jednou Tvým a Jejím rodičům mohl podívat do očí jako chlap a nemusel se stydět za to, co jsem v životě udělal. Zní to jako laciný román? Možná, ale vůbec není. Nedokážu lépe popsat bolest svého srdce, které umirá bez lásky.

Chci se vrátit, ale nevím, jestli to vůbec někdo chce. Třeba nebudu nikomu scházet. To se taky může stát, i s tím počítám. Když nikdo nepotřebuje vaší pomoc, jste někdy jak bezruký. Smířím se s tím? Budu silný to přijmout? Udělám vše pro to, abych toho dostál.

Slíbil jsem, že neprozradím místo, kam jedu. Ne, nedostanete to ze mě ven. Ne a ne a ne. Jen Ti vzkazuji, že už žádnou, žádnou nebudu milovat. Tvé sestře pomohu a budu při ní stát. Zaslouží si to, moc zaslouží. Jen ale nevím, jestli o to stojí.

Končím. Psaní už pro mě nic neznamená. Jsou v životě důležitější věci. Třeba se sem vrátím, nevím. Co já vlastně vím? Jen to, že mé srdce umírá bez lásky.