Trpí Česká televize sklerózou?

    V tomto roce slaví naše slavná veřejnoprávní televize Česká kulaté 60. narozeniny. Svým současným smýšlením a skutky nás každý den přesvědčuje, že asi trpí sklerózou, postupnou infantilitou a říká si o předčasný odchod do mediálního důchodu.

Skleróza není samozřejmě žádný důvod k tomu, dělat si z někoho legraci. Nicméně jen pouhý pohled do programového schématu nás utvrzuje v tom, že buď má Česká televize opravdu programovou sklerózu nebo si z nás tu legraci dělá ona. Za naše koncesionářské poplatky. Neustále opakuje veškeré možné seriály, a protože opakování je přece matka moudrosti, opakuje tato díla, ať už byla vytvořena před nebo po roce 1989, pěkně od prvního dílu první řady až do posledního dosud natočeného dílu.

Že takto vyváděla, když se dotočila nová řada, aby si diváci oživili děj, no prosím, nicméně naše televize veřejnoprávní se v tom zhlédla a u diváků dosáhla pomalu otravy televizí. A brzy dosáhne toho, že sledovanost se bude pomalu blížit bodu mrazu. Už ani ty zprávy za to nestojí. Jejich nové schéma někdy až příliš připomíná zprávy stanice, odkud přišel nový pan generální ředitel. Nový tým moderátorů hopsá ze zprávy na zprávu a pokud možno preferuje ty nejméně důležité. Jednoduše nesplněná očekávání. A že by si díváci zapínali zprávy, aby se koukali na hezké tváře moderátorek?

Na závěr jen pár otázek. Co dělá slovutná Rada pro televizi a rozhlas a opičí se komerční televize po České nebo naopak?