Tentokrát vás prásknu, pane Paroubku!

      Kdysi, před léty, vznikal v pražské organizaci ČSSD za vedení koho jiného, než Jiřího Paroubka, něco jako protizemanovský blok. V médiích se jen spekulovalo, kdy a kde se tito pučisté sejdou. Co čert nechtěl, v tu dobu, bylo to v pátek, jsem chtěl povečeřet s mým dobrým přítelem, který se vrátil ze zahraničí. Objednal jsem stůl v jedné tiché restauraci poblíž Staroměstského náměstí. A vzápětí, sotva jsme začali večeřet, byli jsme tak trochu vtaženi do víru dějin.

Do stejné místnosti totiž s hrstkou svých věrných vkráčel kdo jiný než právě Jiří Paroubek! Ejhle, spiklenci moci proti Zemanovi! V tu dobu ještě nebyla éra mobilních telefonů a tak jsem si říkal, že bych požádal pana vrchního o telefon a nebo jako odešel na toaletu a zavolal někam do komerční televize nebo nějakého bulvárního plátku? No, fuj, přece nebudeš bonzák, řekl jsem si tenkrát.

A teď tohle. Jiná situace. Od KSČM již zcela nezakrytě veřejné námluy o spolupanování v kraji zdejším společně s ČSSD, dokonce v rozhovoru pro prestižní deník. A jak znám pana Paroubka, zase tu bude prohlášení o politické sebevraždě v případě choutek vládnout s KSČM. A zatím, někde potajmu se v nějaké odlehlé restauraci sejdou pan Filip a třeba i Dolejš s pány Paroubkem a Rathem a ž to začne. Ale pokud se tak stane třeba v hodpodě Pod buky v Pojbukách, tak upozorňuji, dnes je jiná doba. Takže vezmu svůj mobil, a půjdu buď do středu hospodské místnosti, nebo půjdu nahoru ke kapličce za hranice obce a vesele si zavolám a řeknu si o nějaký malý obulus za informaci o tom, kde se novoúnorovci, či jak je jen nazvat, sešli. Možná listopaďáci, nevím. To už nechám na jiných.  Žalovat se nemá, pane Paroubku, ale hlásit, hlásit se to musí!!!