Sváteční zamyšlení - o politické (e)migraci a cti

Bohužel. každý den nás víc a víc utvrzuje v tom, že politika a čest jsou dva naprosto nesmiřitelné pojmy. V současné době jinak veskrze pokrokové platí, že chceš-li politikem býti, musíš zapomenout  na pojem čest. Pan Paroubek a jeho dva (zatím) souvěrci jsou tohono zářným příkladem.

Politik vstupuje na scénu většinou na kandidátce strany jako její člen nebo nezávislý s její podporou. Čili nějaká blízkost tam vždy bude. Pokud jsem zvolen do jakéhokoliv státního orgánu za tuto stranu, měl bych tak činiit s tím rizikem, že pokud naleznu rozdíl mezi svými prioritami a prioritami strany, za kterou jsem dostal tu možnost zastupovat zájmy občanů, a rozhodnu se o své vlastní svobodné vůli z této strany odejít, zároveň to znamená pro mne i ztrátu mandátu daného mi voliči. A mandát má právo převzít můj následovník na kandidátní listině či náhradník. Neboť moje pomyslné křeslo získala strana.

Zarážející je, že do určité doby byla snaha alespoň ze základu tento mravní princip demokratický dodržovat. Jenže teď jakoby všichni byli slepí, hluší a tolerantní k tomu, co se tady všechno děje. Politici, pokud opravdu někdo chce být za každou cenu čestný, mu to náležitě osladí a znepříjemní. Ne někteří, ale všichni, pokud odlezou z jedné strany do jiné, mandátu poslance či zastupitele se drží jako klíště a dělají mrtvé brouky. A pokud jim to snad někdo připomene, zle je. A volič bohužel nevidí nebo spíš nechce vidět, a také přiznat svojí chybu, že takovému přeběhlíkovi to napříště spočítá.

Ta naše politika česká, ta je tak hnusná tak hnusná. Chudák pan Hašler. A prosím pana Šlégra, jakkoliv si ho jako hokejisty vážím, aby ve svém předvolebním klipu na téma hokej vyměnil čísla na dresech. Ta nula, to je teď on.