Státní úředníci a mobilní telefony

   Vždycky, když čtu, jací jsou ti senátoři, poslanci a jiní naši zaměstnanci, živení z našich daní, chudáci, kteří neuživí ze svého platu svojí rodinu, která je pak asi nucena žebrat, je mi hodně špatně. A to ještě dostávají příspěvek na telefonování.

Kdysi jsem si trochu "přivoněl" ke skutečnosti, tedy jak to vypadá ve státní správě s telefony. Volené orgány, ať již uvolněné nebo neuvolněné dostávají každý měsíc dost tučný kredit na mobilní telefony. To si pište, že jej neprovolají. A na druhou stranu úředníci, kteří mají třeba za povinnost komunikaci se správci majetku, a ta komunikace stojí na mobilních telefonech, dostanou s odpuštěním kredit pár smradlavých korun českých. A pokud kredit provolají, ejhle, jsou zbytek povinni pěkně zacálovat ze svého. Že si vymýšlím? Tak to ani náhodou!!!!!

A co se týče vlastních přístrojů, je to podobné. Ti, co je opravdu potřebují, mají laciné mobily, které jim většinou stačí, nicméně jsou i tací, kteří potřebují výkonnější s více funkcemi. Mají však smůlu, musí být rádi, že nějaký vůbec vyfasují. A volené orgány? Ti dostanou ty nejdražší, fotoaparát s nejlepším rozlišením, který je jim k ničemu a na víte co, tak ho dají svému potomkovi, aby se mohl mezi spolužáky rovnat a nemusel mít mindrák, že má nějakou zastaralou šitku či co. A sám si vyfasuje nějaký levnější, ten mu přece stačí. Tímto způsobem se od předního světového producenta mobilních telefonů kdysi zakoupily první drahé komunikátory pro volené orgány. Cena jednoho přístroje byla až kolem 20 tisíc korun českých. Počítalo se totiž s tím, že budou pro mobilní telefony vyvíjeny potřebné aplikace. K tomu nakonec samozřejmě nedošlo a páni důležití měli moderní hračky za dvacet a mohli se vytahovat.

A daňový poplatník prohýbat-