Slunce a duha . kapitola VII

Můj neomalený pokus o poezii. Je to ale pokus o poctu velikým básníkům Francescu Petrarcovi a panu Nezvalovi. Prosím o shovívavost laskavých čtenářů. Děkuji

Kapitola VII - Sonet

Byl to osud, byl to

Věnec trpělivě

Vyhraný?

Ne, to cit,

Co z deště slz a

Slunce svitu

Dozajista utkaný.

Ta slova

Básníkova zas a znova,

Ač je to pořád k nevíře,

Možná nejsou vlastně

Slova,

Jsou to tahy mistra

Lásky

Malíře,

Co vykreslila

Duha na obloze,

Duha,

Co přijela

Večer

Před slunce východem

Na velkém

Hvězdném

Voze.

Pro ten cit

Stále slova

Hledám na svém papíře,

Nejsem totiž

Mistr malíř,

A tak slova hledám,

A jsem rád,

Když nenacházím,

I když lásky

Plný talíř.

Jediné, co vím,

Že na nebi

Duha a zlatá

Z nebes aura,

A v duši mé

Božská Manon

I

Krásná Laura