Sexmise na jakýkoliv způsob - děkuji, ne!

     Jsem přesvědčen, že sci-fi film Sexmise nebyl natočen jen pro pobavení diváka, ale také jistě jako určité memento společnosti. Ostatně k napsání této úvahy mě vedl článek v novinách, který pojednává o dvou ženách, vychovávajících své děti bez mužů. O své vlastní vůli. A píšu ho také jako vzkaz spoluobčanům jiné sexuální orientace, kteří si přejí vychovávat děti.

Život mě přesvědčil, že k výchově dětí, a zvláště v jejich raném věku, je potřeba jak ženský, tak i mužský faktor. Ve svém nejbližším okolí jsem se setkal se situací, že dítě, v tomto případě mého bratrance, vychovával jeho otec sám. Poznamenalo to celý jeho život, ve kterém určitě chybělo ženské srdce. Totéž samozřejmě platí i v opačném případě. Těch případů je samozřejmě víc, kdy matka vychovává své děti sama.

Nejsem dětský psycholog ani lékař, ale vím, že je období ve věku každého kluka, kdy se svými problémy, a zvláště těmi ryze intimními, se potřebuje svěřit muži a instinktivně vyhledává otce. Říkáte si, chytrák, objevil nám Ameriku, ale bohužel, i mě se se svým způsobem nepřítomnost otce v určitém věku dotkla. Teď je pozdě to řešit, ale můj táta, špičkový vědec, jezdil po světě a když jsem ho ve věku dospívání právě potřeboval, nebyl tu. Naštěstí tu byl můj strýc, který pro mě byl až do své smrti "starším" kamarádem. Člověkem, kterému se mohu svěřit i s těmi nejintimnějšími záležitostmi svého nitra. A samozřejmě i mí vrstevníci a kamarádi.

To všechno, co jsem napsal není samoúčelné. Naše společnost neustále řeší svůj vztah k lidem jiné sexuální orientace. Hovořil jsem o tom s lidmi, které nelze podezírat v žádném případě z intolerance. A jsme zajedno v tomto. Berte to jako vzkaz těmto lidem. Pokud jde o registrované partnerství, vždy budeme na vaší straně. Nikdo vám to nebude odpírat. Ale prosím, nechtějte vychovávat děti. Do jejich života patří neodmyslitelně ženský i mužský faktor v té ryze fyziognomické podobě.