Romky vám umyjí okna

    Myslíte si, že si dělám snad legraci? Vůbec ne, takto mi to jednou bylo nabízeno. Tedy jeden Rom mi nabízel služby své manželky. A pak si tady přečtu jak mi Romové vybílí byt. 

Kdysi se mě jeden Rom zeptal, zda bych ho nezasponzoroval malou částkou, aby mohl zavolat bratrovi. Tu malou částku jsem mu věnoval, nicméně on chtěl pořád víc a víc. Opáčil jsem mu, že za chvíli bude snad chtít, abych mu koupil mobilní telefon. S naprostým klidem mi řekl, ať mu ty peníze dám, že manželka, až se vrátí z nemocnice, tak mi zadarmo umyje v celém bytě okna. A já si hned vzpomněl, že ona okna a on mi ten byt vybílí.

Pak si přečtu o bílení bytů Romů tady. Na tohle, na to mají roupy. Ale pořád mi nějak uniká, kdo vymysí nějaký pozitivní prostředek, lépe řečeno pozitivně motivující kampaň, aby Romové a hlavně jejich děti konečně pochopili, že práce není jenom chození si pro dávky, ale také to znamená pracovat sami na sobě, vzdělávat se. Aby romští aktivisté vymýšleli něco pořádného, třeba i rekvalifikační programy. A hlavně, hlavně dávali za vzor ty Romy, kteří něco opravdu dokázali. Nicméně ne tím, že vybílili restauraci od hostů.

Ale vážně. Kampaně, které by romské děti dovedly do školy. A věřím tomu, nebo ještě v koutku duše věřím tomu, že pokud to vezmou vážně, pak by klidně mohli i být vyhledávanými malíři pokojů a nemuselo se to vytrubovat. Jen mi to připadá, že to pořád nechce někdo pochopit.