Radek John je narkoman moci

Být panem premiérem, na nejbližším zasedání kabinetu bych dal všem členům vlády za domácí úkol přečíst slavnou knihu pana Mňačka "Jak chutná moc" a pěkně by všichni bez rozdílu napsali referát o tom, co jim kniha pozitivního pro jejich práci přinesla. V posledních dnech navíc by si někteří ministři zasloužili opsat ten referát stokrát, aby se jim to pěkně vrylo do paměti.

Nejzářnějším příkladem je Radek John. Ač původně ambic nevelkých, najednou zjistil, že si může diktovat a že navíc mu to prochází. Nejdřív kritizoval práci policejních složek a speciálních útvarů a činil tak dlouho, až nejvyšší představitelé těchto orgánů sami abdikovali. Co si tak asi můžeme představit pod pojmem osobní důvody? Cokoliv, třeba to, že mi do toho partaje začínají kecat.

Radek John zná dobře problematiku drog. Moc je hodně tvrdá a návyková droga. Absťáky jsou šílené, v noci se budíte halucinacemi a odvykací kůra je dlouhá a náročná. A také nesmírně tvrdá. Ono vůbec u stran, které se jen tak tak dostanou do parlamentu, je zvykem si začít diktovat. A Věci veřejné jsou toho přímým důkazem. Teď zase křičí společně s TOP 09, ža mají málo náměstků na ministerstvech. Nechce jít snad Radek John jít ve stopách oranžových sběratelů?

Nekritizoval bych pana Nečase za přílišnou měkkost, jen by bylo potřeba občas některé ministry jako je Radek John probudit z rauše a vrátit na zem. Ono čeho je moc, toho je příliš.