Proč říkám ano státním maturitám

      Četl jsem před několika dny na tomto místě článek předpokládám slečny kolegyně studentky. Velmi, velmi zajímavý a pro ostatní studenty podle mě poučný. Po jeho přečtení jsem se rozhodl napsat i svůj vlastní názor na problém.

První důvod. Dnešní mladí lidé tuto dobu naštěstí nepamatují, ale já moc dobře. Byly jednoduše doby, kdy ve velikém Sovětském svazu v rámci linie vzdělání všem dávalil to říkám úmyslně, dávali maturitu. Takže pouhé dva, ano dva roky stačily většině k získání maturtního vysvědčení. A nikdo nemohl říci, že v Sovětském svatz žijí nějací nevzdělanci. Ale za jakou cenu?

A druhý, neméně závažný důvod. Po listopadu 1989 se roztrhl pomyslný pytel s nově vznikajícími soukromými školami. Podle slov několika známých, co na těchto školách učí mi řekli, že třeba dějepis individuálně, protože studenti mají rozdílné zájmy o historii.  A také, bohužel, často i lenost. Bývá zvykem studentům zadávat každé  pololetí samostatnou domácí práci k určitému probíranému tématu. Jenže. Oni  dokonce si to nechali z internetu i vytisknout. Když je můj známý z práce vyzkoušel, ani nevěděli, jaké mají téma. Když je chtěl nechat propadnout na konci roku, se špatnou se otázal u pana ředitele. Důvody asi nemusím psát. A standardy k maturitám si vypracovávala škola každá sama. Už jen proto by se měly standardy hlavně z mateřského jazyka sjednotit do státní maturity, aby bylo co srovnávat a ne, abych od studenta střední školy slyšel po jednom zkušebním testu povzdech o tom, jo, to kdybychom se na hodinách českého jazyka učili a ne něco jiného! A aby se také nestalo to, že éterem se ze soukromého prestižního rádia, tedy stanice, ozve upoutávka o tom, že Milan Kundera byl ten známej českej básník nebo o tom, že Vladimír Páral napsal Playboy. To pak vezmou za svéi poslední zbytky přesvědčení o vzdělanosti našeho národa.