Přestaneme za chvíli mluvit?

      S odpuštěním s otevřenými ústy dokořán jsem poslouchal v neděli v rádiu tu zprávu, že jedna učitelka angličtiny, původem Němka, si dala tu práci, aby zjistila úroveň gramotnosti v Anglii. Výsledky nelichotivé, prý také proto, že angličtina je jazyk, ve kterém se samozřejmě v mnoha případech slovo jinak vyslovuje a jinak píše. A navíc mimo logická pravidla.

Tato dáma zjistila, že anglicky se dříve naučí třeba Finové, kde se slova vyslouvují stejně jako píší. Jak krutá nepravda. Stejně jako v mnoha dalších jazycích, třeba v takové maďarštině. Výsledky své práce prezentovala dotyčná pedagožka na jakémsi kongresu a apelovala na odbornou veřejnost, zda by přece jen nešlo zjednodušit pravidla pravopisu. Že tak učinili již v USA.  Další argument k tomu oddělovat již oba dva jazyky, tedy angličtinu a američtinu.

Maně mi to připomíná období za bývalého režimu, kdy se se smíchem uvažovalo, že kvůli mocným této země, vojákům z povolání a já nevím komu ještě, se zjednoduší pravidla českého pravopisu, speciálně v oblasti psaní "i" a "y", shodě podmětu s přísudkem atd. Také si vzpomenu, jak se mě vždycky na vojně náčelník štábu zeptal, že asi píše jak levou zadní, že? A já vždycky mu chtěl odpovědět, že hlavně ten pravopis je hrůza všech hrůz a na to mu žádné vysoké školy vojenské nebyly platné.

Ono, nepleťme si dojmy a pojmy. Něco jiného je zjednodušení pravopisu, jako provedl mistr Jan Hus, tedy psaní známých spřežek, což třeba taková polština má dodnes, a zjedodušení pravopisu právě ohledně výše zmíněného. To by se také nakonec mohlo stát, že si vlezeme obrazně řečeno zpátky na stromy nebo se budeme dorozmumívat skřeky.