Pražské hospody - tentokrát U Lojzy

    Tentokrát o jedné známé hospodě, U Šolců neboli U Lojzy, později U Palivce. A pár veselých příhod. Pražákům určitě nemusím říkat, kde leží Tylovo náměstí. V jednom jeho rohu vždy bývala hospoda. Žádná nóbl restaurace, ale správná lidovka se skvělou atmosférou.

Tu restauraci vlastnil za I. republiky jakýsi pan Šolc, a tak se jmenovala U Šolců. Zvláštní na komunistickém režimu bylo to, že i když mu jí mocipáni po roce 1948 zabavili, nechali jí původní název. V době, kdy jsme tam občas s kolegy z práce na chvíli zašli, tam vládli manželé Pávovi. Ti, když potřebovali jet na dovolenou, sjednali si, že je tam zastoupí syn původního majitele Lojza, tehdy pravda už v důchodu. A tak jsem měl možnost potkat tu zvláštní figuru, člověka se specifickým druhem humoru, ale veskrze ve výborné fyzické a psychické formě. Do práce jezdil v Porsche a někdy, když ho vyhecovali, tak předvedl, co v něm ještě zůstalo ze staré sokolské průpravy.  To jsme potom zírali! A teď alespoň malé ukázky zdejší atmosféry.

Ukázka první. Narvaná hospoda, venku hřeje jarní sluníčko. Pivo čepuje Venca Páv. Příjde k našemu stolu a jen si pod vousy říká "Tak dva kousky hoši?" a už je na odchodu. Kamarád z práce mu říká, že je tam autem, že si dá limonádu. Vašek ani necekne a za chvíli je zpátky. Když Jirkovi dává limonádu, šeptá mu "Kéž by ti ta limča zhořkla v držce, ty vole". Usměje se a už je u vedlejšího stolu.

Ukázka druhá. V plné hospodě čepuje Lojza Šolc. Můj kamarád se ptá, jestli má Sparty. Lojza položí před každého z nás pivo a odsekne, že nemá. Když je asi v půlce cesty k výčepu, hrábne do kapsy svých "pinglovských" kalhot, vytáhne Sparty, otočí se, hodí je Pavlovi, mému kamarádovi a utrousí jen tak mimoděk "A už mě nes...!"

Krásné vzpomínky!